Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

13. Surprise!

Mimochodem, tento den (v reálném životě xd) připadá na Harryho 27 narozeniny. GiveLouisHisCarrost přeje všechno nejlepší!💚😍

Harry:

Druhý den ráno jsme odjeli do nemocnice. Návštěvy jsou až do tří, takže budeme mít dost času si popovídat. Liam se nás opět ujal u recepce. Tráví tu poslední dobou až moc času.

„Liame, ty víš jaký překvápko pro nás maminka má?" Ptala se nedočkavě Darcy.

„Vím." Odpověděl a stočil krátce pohled jejím směrem, ale hned se zas podíval před sebe. Už jsme šli tou dlouhou, depresivní chodbou. Darcy to dnes asi nevadilo, byla natěšená na překvapení.

„A jaké?" Byla zvědavější a zvědavější.

„To vám řekne sama." Odvětil a zastavil se přede dveřmi. Chvilku jen stál a koukal na ně. Podíval jsem se nervózně na Louise, který mi dal ruku na rameno a pohledem řekl: 'neboj se.'

Když jsme konečně vešli dovnitř, spočinul můj pohled nejprve na stále usměvavé Jennifer. Pozdravili jsme se a vešli dál do pokoje. S Darcy na klíně jsem se posadil k Olivii na postel, Louis seděl na židli. Pořád jsem se nemohl zbavit pocitu, že je tu něco špatně. 

„Proč to máš na hlavě mami?" Zeptala se Darcy a já si až teď všiml turbanu na Oliviině hlavě. 

„To je právě to překvapení." Řekla, čímž nás všechny strašlivě napínala. Po chvíli zmatených pohledů si turban rozvázala a pomalu sundala. Naskytl se nám pohled na mou snoubenku bez vlasů. Měla je oholené mašinkou jak to jen šlo.

„Olivie..." Nebyl jsem schopný slova. „To nestačilo jen jedno místo?"

„Jistě že stačilo, ale řekla jsem jim, ať si odnesou všechny moje vlasy pro děti s rakovinou. Cítím se teď mnohem líp, protože jsem udělala něco záslužného, dokud můžu." Vysvětlila a vypadala tak hrdě, že jsem ji nechal. Očividně byla opravdu spokojená se svým činem. Proto jsem se jí snažil podpořit. Darcy byla z mámy bez vlasů dost vyjukaná. Sedla si k Olivii blíž a přejela ručičkou po její hlavě. Obě se na sebe usmály a začaly si povídat o všem možném. 

-------

„Konec návštěv." Řekl někdo ode dveří a přerušil náš rozhovor. Byla to ta nepříjemná sestra. Nechali jsme se od ní v podstatě vyhodit. 

„Harry!" Zavolala na poslední chvíli Olivia. Rozběhl jsem se zpět do pokoje a ignoroval pohledy Louise s Darcy a nadávání té nelidské sestry. Zamkl jsem za sebou, jinak by mě vyhodila a šel k Oliviině posteli.

„Ano?"

„Pokud je tohle můj předposlední den mezi živými..." Přerušil jsem ji: „Vždyť se uvidíme ještě zítra," chtěl jsem ještě pokračovat a dokončit myšlenku, ale nedovolila mi to.

„Poslouchej mě, zítra vás ke mě nepustí, proto ti to říkám dnes. Jestli jim zůstanu na stole, postarej se mi o Darcy. Vychovej ji správně. Tak, jako si to dělal do dnes. Dej ji na dobrou školu, komunikuj s ní a buď pro ni spíš jako kamarád. Dál... Až budeš připravený, začni nový život. Najdi si partnera nebo partnerku, vezměte se. Zakazuji ti zůstat jen s naší princeznou! A hlavně... Vyhni se alkoholu a drogám... Nezapíjej žal. Nestojí to za to." To byla poslední věc, kterou mi stihla říct, než mě z pokoje vyhodila sestra, která už očividně našla klíč. 

„Když řeknu, že návštěvy končí, znamená to, že končí." Peskovala.

„Miluju tě Harry." Křikla ještě Olivia a já měl co dělat, abych udržel slzy.

„Miluju tě." Stačil jsem říct, než se zabouchly dveře pokoje.

-------

Celou cestu domů jsem nadával na neohleduplnost pracovníků v nemocnicích. Ti dva mi na to nic neřekli a prostě mlčeli. Doma jsme obědvali to, co včera a pak se s Darcy až do večera koukali na pohádky. Dokud nešla spát, nepromluvil nikdo z nás. Ovšem když jsme měli jistotu, že už nás malá špiónka nemůže odposlouchávat, začali jsme se bavit. 

„Myslí si, že nepřežije." Prolomil jsem ticho v obývacím pokoji a svíral v rukou dnes už snad šestý čaj na uklidnění. Louis chvilku bubnoval prsty do stolu a pak řekl: „Nevím, co ti na to říct. Má přeci šanci zotavit se bez následků. Třeba bude mít kliku Harry."

„Řekla, že nemám propadnout  alkoholu a že mám vychovat Darcy správně... A že nemám zůstávat dlouho sám. Mám si prý najít někoho jiného. A vzít si ho."

„Ale Harry, ještě tu je, no tak..." Snažil se mě utěšit a položil mi ruku na rameno stejně, jako v nemocnici. 

„Pokud přežije, může ochrnout. Nebo jí můžou porušit třeba nějaké centrum řeči a nebude mluvit. Nebo co já vím! Ta nemocnice je banda idiotů, kteří nám nejsou schopný nic říct!" Křičel jsem, až jsem se z toho rozvzlykal. Louis mě objal úplně a hladil mě malou ručkou konejšivě po zádech. 

„Shhh. No tak. Klid, dobře? Bude to v pořádku. spolu to zvládneme." Říkal mi uklidňující věty, zatím co jsem mu promáčel tričko slzami. 

Louis:

Chudák Harry, je to pro něj teď těžké. Snažil jsem se ho uklidnit jak to jen šlo. Po těch x čajích na zklidnění a taky díky mé náruči a dotecích po nějaké době usnul. A to opět na mě. Tentokrát jsem ho ale podebral pod ramenem, jako by měl zlomenou nohu a s těží s ním došel až do ložnice. Naštěstí mi byl i trošku nápomocný. 

V ložnici jsem mu sundal džíny, což mi dalo pořádně zabrat, a nechal ho na posteli jen v trenkách a tričku. Měl jsem v plánu odejít, sám už jsem byl v pyžamu delší dobu, ale jakmile jsem pustil Harryho, začal se převalovat a v polospánku řekl: „Nikam nechoď prosím." Hladil jsem ho tedy pořád po zádech a seděl vedle něj na posteli. Po chvilce jsem chtěl znovu prchnout k sobě. Nebo jsem to spíš zkusil. Pomaloučku jsem se zvedl, abych nehoupl moc postelí a nevzbudil ho. Harry se ale šoupl doprostřed postele a chytil mě za zápěstí ruky, kterou jsem měl stále na posteli a vtáhl mě k sobě do peřin. Chvilku jsem nevěděl, co se děje a co dělat. Jen jsem ležel vedle Harryho, který si mě očividně ve spánku spletl s Olivií. 

Už jsem přemýšlel, jak uniknout, když mě z ničeho nic chytil za pas a přitáhl si mě blíž k sobě. Nevěděl jsem, co teď. Bylo to divné, jsem přeci jen chůva. 

„Mám tě rád Louisi." Zamumlal. A v ten moment mi došlo, že si mě nespletl se svou umírající snoubenkou. I přes to všechno jsem nakonec v Harryho svalnatých pažích usnul.