Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

22. Relationship?

Louis:

Ráno jsem se vzbudil, jako už po několikáté, vedle Harryho. Tentokrát to bylo ale jiné. Dobrovolné a prostě celkově jinačí. Leželi jsme na boku naproti sobě a kdyby byl Harry vzhůru, mohl bych se mu koukat přímo do očí. Když spal, vypadal ještě víc jako andílek. Ze snu se trošičku usmíval. Jeho lehce rozcuchané vlasy mu spadaly do tváře. Mohl bych se na něj koukat pořád. Najednou se jeho oči začaly otevírat a mně se naskytl pohled na jeho smaragdy. 

„Koukáš na mě dlouho prcku?" Zeptal se, když jsem od něj dlouho neodtrhl pohled. 

„Možná. A nejsem prcek." On mě chce snad už takhle ráno naštvat. 

„Ale si prcku." Dal mi pusu na tvář a zvedl se z postele. Já se pomalu začal zvedat taky. Společně jsme došli do kuchyně, kde jsem se chtěl ujmout vaření. Harry mě ale zas předběhl.

„Harry co to děláš?" Měl bych vařit já. Stále mi platí za to, že tu jsem a ne málo.

„Starám se o tebe." Odpověděl a začal něco kuchtit. 

„Harry, ale to bych měl dělat já, vždyť mi za to pořád platíš."

„Shh prcku. Žádný protesty." Přitiskl mi prst na rty, abych byl ticho.

„Víš... Ve vztazích jsem dominantní, chráním si a starám se o to, co je moje. A pokud jsme teď to... Víš co... No..." Přemýšlel jsem, jestli ho v tom nechat ještě trošku vykoupat, než se vymáčkne. Důvod bych k tomu měl. Za prvé vypadal roztomile a za druhé udělal to samé, když se mě Darcy ptala, proč byl ke mně tak přitulený. Ale nakonec se mi ho zželelo, tak jsem mu pomohl.

„Ve vztahu?" Doplnil jsem ho. Nemělo to znít jako otázka. To by mohlo vypadat, že mi nedělá problém se líbat jeden den s klukem a druhý ho poslat do prdele. Mělo to znít jako otázka, když se snažíte doplnit něčí větu. Třeba když si nemůže vzpomenout na slovo a vy si nejste jistí, co přesně myslí. 

„No... Ve vztahu." Nervózní a tak roztomilý.

„To záleží jak to cítíš ty. Jestli už ses přenesl přes Olivii, jestli chceš vztah a tak..." 

„Děláš, jako by na tobě nezáleželo." Řekl, posadil mě na kuchyňskou linku a přiblížil se svými rty k těm mým, ale stále jsme je měli nějaký kousek od sebe. 

„Harry promluvíme si o tom pak." 

„A proč ne teď, když už jsme to tak hezky načali?" 

„Protože pálíš snídani." Uchechtl jsem se, protože byl jeho vyděšený pohled k nezaplacení. Rychle sundal pánev s čímsi ze sporáku. Netuším co jsem měl v té černé, usušené hromádce hledat. Naštěstí se na vaření nakonec vykašlal a vzali jsme si jen pečivo, šunku a sýr. Na tom se nedá nic zkazit.

Po snídani jsme už o žádném vztahu nemluvili, protože jsme se museli převléknout a odjet pro Darcy. Zrovna jsem byl u sebe v pokoji a vyndával si kalhoty ze skříně, abych si je vzal na sebe a my mohli vyrazit, když ke mě přišel nezvaný host. Uslyšel jsem za sebou kroky, tak jsem se chtěl rychle otočit a varovat příchozího, aby sem nechodil. Trenky jsem sice měl, ale stejně jsem nepotřeboval, aby mě opět viděl. Otočil jsem se, ale nestihl jsem Harryho varovat. Už stál ve dveřích a skenoval mě pohledem. Probral se až když jsem si odkašlal. 

„Loui..." Vydechl a začal se ke mně s otevřenou pusou přibližovat. Když byl úplně u mě, odhrnul mi stále trošku rozcuchané vlasy z tváře a přitáhl si mě do polibku. 

 „Harry, musíme jít." Něžně jsem ho odstrčil rukou.

„Ještě ne." Přitáhl si mě zpět blíž k sobě a nechal naše rty, aby se opět setkaly. Po chvilce se ale odtrhl on.