Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

36. Nice to meet ya

V neděli po obědě zazvonil někdo na zvonek. Dveře šel otevřít Hazza, mně chvilku trvalo, než jsem došel z ložnice, kde jsem nám balil kufry, až dolů. 

„Harry!" Křikl pro mě dosud neznámý člověk a skočil Hazzovi kolem krku. 

„Nialle!" Můj přítel mu objetí opětoval. 

„Ahoj, Louis Tomlinson." Řekl jsem a natáhl k němu ruku. Zatím působil sympaticky. Bylo mu podobně jako nám, měl hnědé krátké vlasy a irský přízvuk. To přijel až z Irska? Snad jsme ho netahali z takové dálky. 

„Rád tě poznávám, jsem Niall Horan." Stiskl mou ruku tou svou. V tu chvíli přiběhla s pískotem i Darcy. 

„Nini!" Zakřičela a nechala se od něj vzít do náruče. 

„Ahoj Darcy, ty si vyrostla." 

„Nech přeci Nialla ať si alespoň vyzuje boty." Smál jsem se a vzal jí do náruče místo něj. Nechal jsem je všechny pospolu a šel dobalit kufry. Pak jsem se k nim připojil, když ukazoval zrovna Hazz Niallovi pokoj pro hosty, kde bude následujících pár dní nocovat. Harry si mě hned všiml a objal mě paží kolem pasu. Prošli jsme s Niallem celý dům a ukázali mu všechno, co bude potřebovat znát. Nakonec jsme mu dali dost peněz na jídlo pro oba. Pak jsme si s ním až do večeře povídali. Zjistil jsem, že pochází z Irska, má rád jídlo a jeho smích je sakra nakažlivý. 

„Dobrou noc." Popřál nám, než jsme se odebrali všichni do svých pokojů. Darcy už dávno spala. Rozloučili jsme se s ním a zmizeli jsme do ložnice. Před spaním jsme se ještě tulili jeden na druhého a jen si užívali ticho a čas spolu.

-------

Ráno jsme museli brzy vstát a vzbudit i Nialla. Darcy vstává přeci jen brzy, alespoň budeme mít jistotu, že jí vážně hlídá a nespí. Ne že bych mu nevěřil. 

„Hazz, vzbudíš ho ty, nebo já?" Ptal jsem se po snídani při převlékání se z pyžam Harryho. 

„Já ne, musím snést domů kufr a dokontrolovat zbylé maličkosti, je to na tobě." S těmito slovy popadl naše zavazadlo a pomalu s ním zmizel ze dveří. Bylo to tedy na mně. Nejdřív jsem pro jistotu zaklepal na dveře pokoje pro hosty a když se mi nedostalo odpovědi, vešel jsem dovnitř. Niall spal jako zabitý. Dlouho jsem ho nemohl vzbudit. Stál jsem nad ním a mluvil k němu, ale odpověď jsem nedostal. Tedy alespoň ne hned. Jako úspěch a posun v komunikaci jsem bral i to, když zamručel že nechce vstávat. Pak už ale z postele vylezl, podle Harryho to bylo z hladu. Darcy vstala chvilku po něm, rozloučili jsme se s ní, dali naposledy Niallovi instrukce a odjeli autem směr Londýn. Před námi byla téměř čtyři hodiny dlouhá cesta. Poslouchali jsme rádio, povídali si a dvakrát zastavili na benzínce pro svačinu a natankovat. Niall nás dokonce po telefonu informoval, co s Darcy dělají, jak se mají a tak dále. Asi po třech hodinách cesty jsem usnul a vzbudil se až při příjezdu do Londýna. 

„Dobré ráno zlato, jak ses vyspinkal?" Hazza se mi trošku smál, že jsem zas vytuhnul. 

„Dobré." Zamručel jsem, promnul jsem si oči a protáhl se jak jen to pás dovolil. „Docela dobře, ale v posteli se mi bude spát líp. Navíc jsem se neměl ke komu přitulit." Postěžoval jsem si.

„Neboj se, dnes večer ti to tulení vynahradím." Na vteřinku se jeho ruka ocitla na mém stehně, ale pak ji zas musel položit na volant. Chtěl po mně navigovat malými zapadlými uličkami Londýna. Už jsem tu nebyl asi pět let, ale nakonec jsem si na cestu po dlouhém váhání a bloudění vzpomněl. Vylezli jsme z auta před typickým zděným činžákem. Můj kamarád zde vlastnil jeden byt, do kterého by jsme se měli bez problémů vejít. Harry popadl kufr a následoval mě ke zvonkům. Po stisknutí tlačítka se jménem mého kamaráda se ozval zvuk, díky kterému šly dveře otevřít. Pěšky jsme vyšli všechny tři patra. V tom posledním už na nás čekal mezi dveřmi.