Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

12. Hospital

Dojeli jsme do nemocnice, kde nás opět přivítal Liam. Tentokrát nás dovedl na jiné oddělení. Kvůli Darcy nás nevedl po schodech, ale jeli jsme výtahem. Byl jsem za to rád, nechtělo se mi jít osm pater pěšky. Vystoupili jsme z kabiny výtahu a šli tentokrát ještě delší chodbou. Tahle na mě působila ještě víc pochmurně. Byla tu strašná atmosféra. Možná to bylo tím, že kdokoliv sem přišel, byl si téměř jistý, že už odsud neodejde živý. Pár šťastlivcům se povedlo z tohohle oddělení uniknout. Bohužel Olivii se to nepovede. Nevěřím, že by se jim povedla operace. Ale musím alespoň doufat. Darcy se tu taky moc nelíbilo. Poznal jsem to, protože po mě chtěla zvednout do náruče. Zbytek cesty už jsem jí nesl, dokud jsme nedošli před dveře Oliviina pokoje. Tentokrát už nebyla v pokoji sama. Byla tu s jednou ženou. Usmívaly se na sebe. Vypadala poměrně spokojeně.

„Darcy!" Vykřikla, jakmile uviděla naší princeznu a začala se usmívat od ucha k uchu.

„Mamí!" Darcy se mi skoro vysmekla. Položil jsem jí na zem a ona se rozběhla za Olivií. Otočila se na nás i Oliviina spolubydlící, která se také usmívala. Byla o něco mladší, než my. Mohlo jí být tak 17.

„Jennifer, tohle je moje dcera Darcy." 

„Ahoj." Řekla stydlivě Darcy.

„Ahoj princezno." Usmála se Jenn.

„A támhle ve dveřích stojí můj snoubenec Harry." Jennifer se na mě otočila, tak jsem jí mávl na pozdrav.

„A vedle něj je..." 

„Louis." Dokončil větu.

„Všechny vás ráda poznávám." Usmívala se stále Jenn. Na to, proč tu leží, je dost pozitivní. 

„Maminko, proč tu si?" Zeptala se Darcy, za což jsem si od Olivie vysloužil vyčítavý pohled.

„Promiň mi zlato, nezvládl jsem jí to říct." 

„Víš..." Začala tedy sama. „Maminka je nemocná a bude muset na operaci."

„Slepák?" 

„Cože?"

„Táta říkal něco jako slepý střevo..."

„Ale to jsem říkal, když jsem tě vezl do nemocnice." Vložil jsem se do toho.

„Slepák to není. Slepák je v břiše, já musím na operaci kvůli hlavě."

„Co máš s hlavou?" 

„Mám tam takovou ošklivou věc, kterou musí vyndat. Ale je to hodně riskantní pro mě, víš."

„Umřeš jako Louiho maminka?" Zeptala se sklesle Darcy.

„Nevím zlatíčko, musíme doufat, že ne." Darcy je hodně chytrá a vnímavá, ale nedošlo jí moc to se smrtí. Neplakala. Jen seděla a pozorovala Olivii, která jí hladila ve vlasech.

„Půjdete na Operaci?" Otázal se z ničeho nic Louis.

„Pozítří." 

„Proč si mi to neřekla?" To, že chce takhle riskantní zákrok uskutečnit už takhle brzy mě vyděsilo. 

„Harry... Chci to zkusit, než mě začne ten nádor měnit. Než začnu mít výkyvy nálad a tak... Hlavně se musí operovat co nejdříve, dokud je malý. Jakmile bude moc velký, operaci zavrhnou a nechají mě dožít pár týdnů."

Ještě dlouho jsme si povídali. Olivia se vyptávala na Louise a jestli to doma zvládáme, jestli spolu vycházíme a takové ty běžné otázky. Myslím, že si padli do oka. Nakonec si i začali tykat. 

„Nic proti Louisi, ale doufám, že nebudeme tvé služby tak do měsíce potřebovat." Vtipkovala Olivia.

„Naprosto chápu." Smál se Loui.

Ještě nějakou chvíli jsme se bavili, než přišla sestra, aby zkontrolovala životní funkce, přístroje, hadičky a další věci. Potom už nás musel Liam vyzvednout a odvést zpět k recepci. Končily totiž návštěvy. S polibkem jsme se rozloučili a Olivia ještě nezapomněla dodat, ať přijdeme i zítra. Má prý pro nás překvapení. 

-------

Louis:

Doma jsme si o tom s Darcy už nepovídali. Šla si hrát a my vařili pozdní oběd. Když jsme tu byli tak sami, chtěl jsem toho využít a udělat takový menší coming out. Ještě jsem mu totiž neříkal o tom, že patřím do LGBT komunity. Lidem to většinou nevadilo, ale našly se i výjimky. Snad tou výjimkou nebude rodina Stylesů.

„Harry, tak mě napadlo," Začal jsem. „Ještě jsem se ti nesvěřil s jednou věcí, se kterou má dost lidí při hlídání dětí problém. Občas kvůli tomu dokonce zruší večeři, jen aby nenechávali dítě se mnou." Byl jsem opatrný. Už to říkám sice asi ve sté domácnosti, ale vždy je to jiné a vždy jsem stejně nervózní. 

„Ano?" Otočil se na mě.

„Víš... Myslím, že jsme si dost sedli a proto je to pro mě těžší."

„Tak to vyklop, určitě to není nic tak strašného." Povzbuzoval mě.

„Dobře... No jde o to, že necítím úplně sympatie k ženám..." 

„A ty si myslíš, že by to mohlo nějak ovlivnit to, jestli tu budeš pracovat?" V jeho hlase bylo něco mezi pobavením a vykulením.

„Možná... Vždy to radši v rodinách říkám a teď, když tu budu delší dobu, mi přišlo nevhodné se o tom nezmínit." 

„Louisi... Naprosto v pořádku, respektuji tě. Upřímně... Sám jsem členem LGBT komunity."

„Co?" To mi ujelo, nechtěl jsem říkat třeba: 'nevypadáš na to' nebo něco takového. Akorát bych se mohl dostat do situace, kdybychom se hádali, jak se pozná člen LGBT komunity a to nechci. Jen mě to zarazilo. Netušil jsem to.

„Bi ti nic neříká?" Zasmál se.

„Jo, jasně že říká, jen jsem to netušil." Řekl jsem trošku nejistě.

„V pohodě. Heleď Olivia to o mně ví, ale Darcy mi přišla ještě malá na to, abych ji do něčeho takového zasvěcoval." 

„Jasně to chápu."

„Takže ti nevadí třeba, když si na sebe vezmu doma šaty?" Usmál se Harry.

„Vůbec, protože je taky nosím. Občas. V létě. Je to pohodlnější." V tom se mnou souhlasil. Jsem rád, že si rozumíme. Ještě jsme se bavili nějaký čas o různých věcech. Vlastně o čemkoli. Po nějaké chvíli jsme si začali navzájem pokládat náhodné otázky. 

„Dobře, teď já." Začal jsem. „S kolika klukama už si chodil?" 

„Nooo..." Zamyslel se. „S jedním. V patnácti, jestli si dobře pamatuju. Pak jsem byl nějakou dobu sám a nakonec narazil na Olivii. A co ty?"

„Se dvěma. A nedopadlo to zrovna šťastně. Když jsem se rozešel s jedním, dal jsem se dohromady s tím druhým. Ten mě nakonec podvedl s tím prvním." Musel jsem se nad tím pousmát. Dřív to pro mě bylo bolestivé téma, ale dnes to bylo spíš k smíchu. Smáli jsme se a povídali si, dokud nebyl ten pravý čas usednout k obědu.

„Dobře, končím tuto diskusi." Rozhodl jsem se smíchem, když jsme se dostali až k dost zvláštním tématům. 

„Nevidím důvod proč nesouhlasit." Zasmál se a zavolal Darcy ke stolu, zatímco jsem dával do talířů špagety.