16. Are you sleeping, baby by yourself?

1K 67 60
                                    

Louis:

Ráno jsem se vzbudil dřív, než Harry. Byl jsem ale strašně unavený. Netušil jsem kolik je hodin a podívat jsem se ani nemohl, protože mě držel, jako bych mu měl snad utéct. Ležel jsem na něm celou svou vahou. Byl na zádech a já na břiše. Obě ruce jsem měl u jeho krku. Ne že bych se ho snažil uškrtit, ležely na posteli. Snažil jsem se zjistit, kde má ruce on. Sice mě držel dost pevně, ale jen jednou rukou, která byla na mém kříži. Chvilku jsem se snažil svou kůží zjistit, kde má druhou dlaň. Došlo mi to hned, když ze spánku zmáčkl můj zadek.

'Harolde?!' Problesklo mi hlavou. Jeho stisk jsem zrovna tam nečekal, tak jsem s sebou trošku cukl. Kvůli tomu jsem ho i vzbudil. Začal se pode mnou vrtět. Dobře mu tak, nemá mít ruce na mém pozadí. 

„Dobré ráno." Zamručel a snažil se otevřít těžká víčka. 

„No dobré, můžeš prosím sundat svou dlaň z..." Nestačil jsem t doříct, protože si uvědomil, co udělal. Svou ruku okamžitě vymrštil do vzduchu a následně se dlaní praštil do čela. 

„Promiň se u vás neříká?" Byl jsem lehce naštvaný. Sice je vlastně můj nadřízený, ale platí mi za hlídání, vaření a úklid. Ne za jiné nemravné služby. Navíc to on včera říkal, že má snoubenku a dítě, no ne? 

„Promiň, omlouvám se, bylo to ze spánku... Ze snu... To je jedno, už se to nebude opakovat." 

„V pořádku." Začal jsem se zvedat, abych mohl začít pracovat. Už jsem byl na nohou, když mě  Harry chytil za ruku. Lekl jsem se toho, nečekal jsem to. 

„Nezůstaneš ještě chvilku?" Žadonil. 

„Ale kdo se postará o Darcy? Určitě už je vzhůru. a stoprocentně by byla dost mimo, kdyby sem vtrhla a my byli spolu v posteli. Samozřejmě ne tak v posteli, ale..." Opět mě nenechal doříct větu. Proč mi pořád skáče do řeči? To je neslušné.

„Máš pravdu, bylo by to divné... Mimochodem, dnes s námi jedeš za Olivií." Asi si všiml mého nechápavého výrazu, protože dodal: „Vysvětlím to to pak." Moje zápěstí ale pořád nepouštěl. 

„Dobře. Pustíš mě teď, nebo jak?" Na mou otázku ale nikdo slovy neodpověděl. Namísto toho, aby mě nechal jít, zesílil svůj stisk na mém zápěstí, až to trošku zabolelo. Pak si mě přitáhl se škubnutím zpět do peřin. 

„Harry opravdu musím jít za Darcy." Posadil jsem se, svěsil nohy z postele a koukal za sebe na něj. Kudrnáč mě ale nechtěl nechat kdo ví proč jít. Obejmul mě zezadu a obmotal nohy kolem mého pasu. Bradu si položil na moje rameno.

„Co to zase děláš?" Ne že by se mi nelíbilo být v něčí společnosti, ale vzhledem k tomu, že má Harry rodinu bych uvítal, aby se podle toho choval. Je v pohodě si třeba povídat, ale spát spolu v jedné posteli mi už nepřijde tak ok. Ale beru to prostě jako kamarádství. Stejně jako on. Alespoň doufám.

„Nechci být sám." Zamručel do mého ramene. 

„Tak já ti sem pošlu Darcy." Jakmile jsem řekl její jméno, vtrhla do ložnice. Skvělý, přesně to, co jsme nechtěli. Podívala se na nás tázavým pohledem a Harry ze mě rychle sundal nohy i ruce. Teď už tedy seděl vedle mě na posteli, protože se ještě posunul. I přes jeho snahu to muselo pro Darcy vypadat divně. Možná je malá, ale ne hloupá. 

„Co tu děláš Loui?" Musel jsem vymyslet nějakou hodně přesvědčivou lež. 

„No vzbudil jsem se a šel jsem za tvým tatínkem, jestli nechce něco k snídani." 

Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎Kde žijí příběhy. Začni objevovat