Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

35. Let's visit him

Harry:

Vzbudil jsem se v čase kolem oběda. Ležel jsem v obýváku na gauči. Nemám tušení, jak jsem se sem dostal. Poslední, co si pamatuji je první sklenička šampaňského. Pak mám okno. Lottie měla pravdu když říkala, že je silné. Pokusil jsem se zvednout, ale opět jsem sebou práskl zpět na pohovku. Nevím, co mě bolelo víc, jestli hlava, nebo zadek. Co se včera k čertu dělo? 

„Ahoj zlatíčko, jak ti je?" Louis ke mně přispěchal a položil mi ruku na čelo. 

„Dost hrozně." Řekl jsem upřímně. 

„Copak konkrétně?" Podíval se na mě ustaraným pohledem.

„Bolí mě hlava a zadek. A je mi špatně samozřejmě. Kolik jsme toho vypili? A co jsme dělali?" 

„Ty si vypil skoro celou lahev, já měl jen trošku. Včera jsem topoval v bazénu a pak jsme se dostali dovnitř, kde si vytuhl na gauči. Já si lehl k tobě, ale ráno jsem se vzbudil mnohem dřív než ty." 

„Já chtěl, abys topoval? Promiň, že se ptám, ale nepamatuju si vůbec nic."

„Ty ne, já chtěl topovat. Ty si jen souhlasil. Heleď vidím, jak trpíš bolestí, něco ti přinesu." Pohladil mě po tváři a odešel kamsi. Já se nezmohl na nic. Ležel jsem pod dekou na boku, abych nemusel trpět silnou bolest. Louis po chviličce přispěchal s malou krabičkou a sklenicí vody v rukou. 

„Co mi neseš?" Ptal jsem se a zvědavě nakukoval do obsahu jeho rukou. 

„Prášek na bolest, ať můžeš alespoň trošku normálně fungovat." Podal mi jeden lék z papírové krabičky a skleničku s vodou. Prášek jsem spolkl a pohledem hledal Louiho. On se po chvíli objevil ve dveřích s kusem látky v ruce. „Ještě obklad na čelo. Teď se prospi, udělám ještě polívku, dáš si jí, až se vzbudíš, souhlas?" Sedl si vedle mě na gauč a rozcuchal mi vlasy. Nechal jsem si od něj dát studený obklad na hlavu. 

Nechceš mi zazpívat nějakou písničku Lou? Aby se mi líp spalo." Žadonil jsem. 

„No dobře, jakou bys rád?" 

„Nějakou, kterou máš rád a je pomalá, abych mohl spát." Zavřel jsem oči a nechal ho, aby se pořád hrabal v mých vlasech. Nevím přesně co mi zpíval, ale v jeho podání to bylo krásné.

-------

Vzbudilo mě uřvané děcko za oknem, kterému spadla zmrzlina. Prášek s obkladem naštěstí pomohli a tak jsem se mohl dokonce zvednout z gauče. Doploužil jsem se do kuchyně, tam ležel na stole lísteček od Louiho. Psalo se tu, že odešel na nákup a že se brzy vrátí. Pořádně jsem se napil vody a vzkaz vyhodil. Pak jsem se nějakým záhadným způsobem dostal až do ložnice, kde jsem na sebe hodil nějaké oblečení. Slyšel jsem dole hluk, takže jsem se vydal pomalou chůzí dolů ze schodů. Nikdy bych do Louise neřekl, že by mě mohl takhle zřídit. Jsem zvědavý, kdy sejdu bezbolestně o patro níž. 

 „Dobré ráno zlato." Zasmál se, ale hned zvážněl. Asi se mu nelíbilo, jak vypadám. „Jak ti je?" Opět dal jemnou ručku na mé čelo.

„Dobré. Už trošku líp, děkuju ti. Kolik je vůbec hodin?"

„Budou čtyři, mohl si klidně ještě spát. Budeš chtít polívku?" Pohladil mě po tváři. Mám rád tuhle Louiho ustaranou stránku, ale zároveň zbožňuju, když je drzý a pak si uvědomí, že byl drzý až moc. Dovoluje si, ale zároveň je opatrný. Je to roztomilé. 

„Kdybych ještě spal, co bych dělal v noci? Jinak se rád najím, děkuju za optání." Zůstal jsem stát u barových stoliček a nechal mého starostlivého přítele, aby mi ohřál polévku. 

„Omlouvám se ti, že jsem tě včera tak málo připravil." Pronesl, když viděl, že si ani nezkouším sednout. 

„V pohodě Loui, ta bolest jednou odezní." Pustil jsem se do jídla a nechal Louise, aby vybalil nákup. Vývar mi udělal vážně dobře. Byl vynikající. Po zbytek dne jsme jen odpočívali. Stejně bych s ním asi nikam nešel. 

-------

Louis:

Dnes ráno mi volal můj dlouholetý kamarád z Londýna. Chtěl by mě zas po dlouhé době vidět, ale já mu vysvětlil, že už se nemůžu sebrat a odjet pryč jako dřív. Řekl jsem mu, že jsem ve vztahu. On byl úplně šílený, že jsem mu o tom nepověděl dřív. Byl totiž vždy ten člověk, kterému jsem říkal všechno. Dokonce byl první, kdo se dozvěděl o mé orientaci. Seznámili jsme se na základní škole, když měla paní učitelka nápad, že si budeme dopisovat s někým z naší země, naším jazykem. Chtěla po nás, abychom si protrénovali psaní dopisů a zároveň si našli kamarády z Londýna. Máma byla z tohohle jejího projektu také nadšená a dokonce mě za ním odvezla, abychom se setkali a popovídali si z očí do očí. Jsem teď vážně rád, že mě poslala k němu a my se seznámili. Naše přátelství nám vydrželo vážně dlouho a to i přes to, že jsme se delší čas neviděli. Většinou jsem za ním v létě jezdil. Moje sestřičky byly týden u babičky a já u svého kamaráda. Jeho rodina byla strašně vstřícná a sympatická. I přes to, že jsem po nějaké době zjistil, že nejevím zájem o holky, nikdy bych si nedovolil zkoušet na něj cokoliv. Byl jako můj bráška a navíc byl na holky. Až až na holky. Dlouho jsme si po telefonu povídali a sdělovali si události z posledních pár měsíců. Byl za mě šťastný, že mám přítele a malou holčičku, se kterými žiju. Nakonec z něj vypadlo, že bych mohl přijet i s Harrym. Slíbil jsem mu, že mu dám co nejdřív vědět. Musíme se přeci jen domluvit na společném datu a sehnat hlídání pro Darcy. On totiž nenávidí děti. Ani nevím proč, prostě je nesnáší. Proto jeho vztahy ani nevydržely nikdy tak dlouho. Ona vždy chtěla založit rodinu, on se tomu vyhýbal a tak se jim to nakonec rozpadlo.

Večer jsem chtěl svůj návrh o návštěvě představit Harrymu. Ten mi ale usnul v náručí. Ležel jsem v posteli a měl Hazzovu hlavu na svém hrudníku. Přišel jsem si teď dokonce i docela dominantně. Cuchal jsem mu vlasy, dokud se mi dočista nezavřely oči.

-------

„Takže chceš jet za kamarádem do Londýna. A on chce vidět i mě. Ale Darcy musí zůstat doma, protože on nesnáší děti." Ráno jsem Harrymu přednesl úplně všechno a on si teď rekapituloval získané informace.

„Přesně tak, ale pokud by v tom byl problém, můžu jet sám."

„Ne v pořádku, rád poznám někoho tobě blízkého, jen musím sehnat hlídání pro malou na několik dní, babička si jí jen tak nevezme. Možná bych mohl zavolat nějaké své kamarádce, nebo tak." Přemýšlel nahlas. 

„Bylo by to fajn Hazz. Až někoho vymyslíš, můžeme se domluvit na datu a já se ho pak zeptám, jestli má v ty dny čas. Mimochodem, chtěl, abychom přijeli na týden, ale já myslím, že bude stačit pár dní. Třeba na tři dny by to bylo akorát." 

„Tři dny zní skvěle. Zavolám teď pár známým a zeptám se, jestli nemají pár dní volna. Přeci jen jsou prázdniny. Budu muset najít někoho svobodného a ochotného. A ideálně někoho, koho zná Darcy. Napadají mě čtyři lidé, jdu se s nimi domluvit." S polibkem se zvedl od stolu a odešel si telefonáty vyřídit na zahradu. Když jsem domyl nádobí, vrátil a prohlásil: „Sehnal jsem jednoho. Má času habaděj a rád Darcy pohlídá. Navíc je to člověk, kterému věřím, známe se od pěti let z tábora, kam mě jednou naši šoupli, když chtěli být čtrnáct dní o samotě. Nejdřív se mi na něm nelíbilo, ale nakonec jsem si našel kamaráda a od té doby jsem tam jezdil až do šestnácti každým rokem." 

„To je skvělé! Darcy bude snad taky ráda. Nemůžu se dočkat, až se s ním uvidíme, už mi vážně chybí." Obejmul jsem Harryho a nechal si od něj nadiktovat všechna data, kdy má jeho kamarád čas. Pak jsem se svým kamarádem domluvil termín, kdy se uvidíme. Příští týden v pondělí vyrazíme, takže za tři dny. Nakonec nás ovšem přemluvil, abychom zůstali alespoň do pátku. Protože jsme měli v plánu uniknout před Darcy zas pryč, rozhodli jsme se jí vyzvednout už dnes. Harry pro ní po obědě jel. Ani nevím, jak to vysvětlil její babičce. 

„Ahoj Darcy." Volal jsem z kuchyně a připravoval večeři. Ona přiběhla za mnou a s zářivým úsměvem pozdravila na oplátku. Harry s ní byl až do večeře na zahradě. Při jídle jsme jí pak představili náš plán. Z počátku se netvářila moc nadšeně, dokud nezjistila, kdo jí bude hlídat. Od té doby se začala dokonce těšit. Očividně má Harryho kamaráda ráda a to je jen dobře.