Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

21. Therapy

O měsíc později:

Louis:

Harry se vrátil před pár hodinami od psychologa, kam už dochází měsíc. Jsem hrdý, že se na to nevykašlal. Darcy spala dnes večer u kamarádky, což si skoro vydupala, protože jí Harry nechtěl pustit. Přimluvil jsem se za ní a nakonec jí to prošlo. Alespoň se dnes nemusím dívat na Toy story nebo Frozen a můžu si pustit po dlouhé době detektivku. Svůj byt jsem začal pronajímat a všechny věci, kromě nábytku, převezl sem. Staré Oliviiny šaty a osobní věci jsem pomohl Harrymu naskládat do kartonových krabic. Jejich přenášení do sklepa dost obrečel. Vůbec se mu nedivím. Mezi mnou a Harrym se nic za ten měsíc neudálo. Každý spal ve své posteli, mluvili jsme spolu jako přátelé. Ale bylo vidět, že je mezi námi určité napětí. Doufal jsem, že když bude chodit na schůzky s doktorem, přestane to. 

„Večeře!" Zavolal na mě Harry z kuchyně. Ani jsem nepostřehl, že vaří. Já ale nemám hlad a ani chuť na jídlo. Jak už jsem říkal, chci hubnout, ale s ním se mi to vůbec nedaří. Vážím pořád stejně. Alespoň že ne víc. Každopádně mě tentokrát nepřesvědčí. Zvedl jsem se z gauče, abych mu řekl, že nemám hlad. Došel jsem tedy až ke stolu v kuchyni, kde seděl a začal jako už jednou: „Nemám hlad Harry. Navíc bych si nedal ani kdybych měl. Dieta." Pokrčil jsem rameny.

„Loui sedni si." Ani se na mě nepodíval.

„Chci se jít osprchovat a jít spát." Trošku jsem protestoval.

„Louisi posaď se prosím."

„Ale proč, já..."

„Sedni si sakra!" Už to udělal zase. Skáče mi do řeči a ještě křičí. Radši jsem si na tu blbou židli sedl a čekal, co bude. No jasně že přede mě přisunul talíř.

„Něco sníš, alespoň půlku. Přeci do tebe nebudu cpát všechno násilím." To vážně? Ale já chci shodit, poslouchal mě vůbec? Dává mi porce jak pro slona. Vzal jsem tedy vidličku a trošku se rýpal v rizotu. Bylo sice výborné, ale nemůžu to sníst všechno. Snědl jsem tedy polovinu a odsunul talíř stranou. Harry ale očividně nebyl spokojený, protože oddělil ještě další kousek.

„Ještě tohle."

„Ale vždyť si říkal polovinu."

„Tak tedy polovinu." Najednou rozdělil tu polovinu, kterou jsem jíst původně nemusel na další polovinu a kývl na mě, ať jím. Ale já prostě jíst víc nebudu. Řekla se polovina, tak ať si trhne. Zvedl jsem se a než stačil cokoliv udělat, utekl jsem do koupelny nahoře s tím, že se osprchuji a pak půjdu spát. Když jsem do ní zapadl a zavřel za sebou dveře, uslyšel jsem na chodbě kroky, které mířily do mého pokoje. Pak se začaly přibližovat je koupelně. Odmítal jsem už cokoliv dneska sníst, tak jsem přiskočil ke dveřím a na poslední chvíli je zamkl. Harry vzal akorát za kliku, která nešla samozřejmě otevřít. Pousmál jsem se a začal jsem se pomalu připravovat do sprchy.

„Ale prcku, já to s tebou myslím dobře přeci." Ozvalo se z poza dveří. Nijak jsem na to nereagoval a pustil jsem vodu. Nakonec jsem se rozhodl dát si vanu. Přeci jen si jí zasloužím. Navíc by už pak nemusel být za dveřmi Harry a nehučel by do mě, že je moje dieta špatné rozhodnutí.

Asi po dvou hodinách jsem konečně vylezl z vany.

„To snad ne." Zaklel jsem potichu, když jsem zjistil, že jsem si nevzal ručník. Harry musel prát a vzal mi i ten můj. Neměl jsem tu ani pyžamo, to jsem si nestihl vzít. Chvilku jsem tedy čekal, až oschnu, ale pak mi začala být zima. Vzal jsem svoje tričko, které jsem přiložil alespoň tam dolů. Nemohl jsem se obléknout do kalhot, protože jsem měl pořád vlhkou kůži a džíny by stejně nešly natáhnout. Nechal jsem je tedy v koupelně. Pomalu jsem popošel ke dveřím a koukl se na chodbu. Nikoho jsem naštěstí neviděl. Pak jsem se zaměřil pohledem na svůj cíl. Dveře mého pokoje byly téměř zavřené. Nikde se nesvítilo a já vlastně ani nevěděl kolik je hodin. Prošel jsem pomalu chodbou až jsem se dostal ke schodům. Dole sice nebylo ani živáčka, ale i tak jsem byl nervózní, aby mě někdo neviděl. Po důkladném rozhlédnutí se jsem přeběhl až ke dveřím do svého pokoje. Jednou rukou jsem si otevřel a rychle vklouzl dovnitř, abych se mohl konečně obléknout. Zavřel jsem za sebou a až teď se otočil pohledem do pokoje. I přes tmu jsem rozpoznal někoho na posteli.

„Zhasni!" Jakmile Harry rozsvítil, začal jsem křičet. Nestál jsem o to, aby mě viděl jak mě bůh stvořil. On hned zhasl a já ho vyhodil ze svého pokoje. Neodpustil jsem si dost nevhodných slov. Rychle jsem se převlékl, kdyby ho náhodou napadlo vrátit se. Pak jsem ulehl do postele a chtěl tak moc usnout.

Harry:

Cítil jsem se dost provinile, ale musí pochopit, že jíst musí. Klepat na dveře koupelny mi nepomohlo. Omlouvat se nepomohlo. Nevím už co s ním. Nakonec jsem si sedl v jeho pokoji na postel a přemýšlel. Byl jsem tu po tmě, vyhovovalo mi to víc. Připravoval jsem si řeč, co bych mu tak mohl povědět. Musí pochopit, že nejíst není řešení a že to s ním myslím dobře. Možná bychom mohli udělat nějaký kompromis.

Po dost dlouhé době se konečně otevřely dveře. Chtěl jsem hned spustit s omluvou, ale zarazil jsem se. Přede mnou stál nahý Louis, který si jen zakrýval své nádobíčko kusem látky. Očividně si mě nevšiml. Otočil se ke mě zády a mně se naskytl pohled na jeho dokonale tvarované pozadí. Byl jsem chvilku v transu, ani nevím proč jsem rozsvítil. On se strašně lekl a začal na mě řvát, abych zhasl. Tak jsem to udělal. Hned na to mě vyhodil a zabouchl za mnou dveře.

Odešel jsem pomalu do ložnice, kde jsem se natáhl na postel. Po chvilce jsem se zase zvedl, protože jsem měl tolik co Louimu říct. Třeba ještě nespí. Pomaloučku jsem tedy cupital zpět k jeho pokoji.

Louis:

Tak moc chci spát, ale nemůžu. Zvedl jsem se z postele a procházel se po pokoji. Nevím, co dělat. Nakonec jsem došel k názoru, že se půjdu napít do kuchyně. Třeba se mi bude pak lépe spát.

Otevřel jsem tedy dveře, ale nemohl jsem nimi projít. Stál tam Harry s rukou připravenou k zaklepání. Opa jsme otevřeli pusu, jako bychom chtěli něco říct, ale nic jsme říct nedovedli. Asi bychom tam takhle stáli až do rána, kdyby se Harry neprobral a neudělal první krok. Doslova je na mě vrhnul. Nevím proč jsem spolupracoval, asi se mi to líbilo. Sice je asi stále brzy. Oliviin pohřeb už ale proběhl a už je to tak nějak za námi. Navíc mi teď byla nějaká traumata nebo co úplně ukradená. I přes tmu bylo vidět, jak se Harryho oči leskly chtíčem. Byli jsme tak zabraní do líbání, že jsem si pomálu ani nevšiml, když si mě Harry vyhodil do náruče. Ruce jsem mu obmotal za krkem a nechal se držet za stehna. Bylo mi to fuk.

„Au." Vydechl jsem mu do rtů, když si mě trošku drsně opřel zády o stěnu.

„Promiň mi to maličký." Pokračovali jsme ještě dost dlouho ve stejně pozici, dokud jsme se nepřemístili do mého pokoje. Rozhodně jsme neměli v plánu spolu spát. I když ostatně líbání taky nikdo neplánoval. Ale to je úplně něco jiného. Nakonec jsme usnuli u mě v posteli vyčerpáním.