Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

48. Mr. Tomlinson-Styles

Louis, ráno následujícího dne:

Vzbudil jsem se v hotelovém pokoji vedle svého dokonalého manžela, který měl své vlasy rozházené do všech světových stran. Sluníčko se prodralo i přes zatažené záclony dovnitř a příjemně zahřívalo naše těla, která byla zahalená v peřině jen po pas. Kvůli včerejší hostině, kde se servíroval alkohol v nemalém množství, mě teď trošku bolela hlava. Nebylo to ale nic závažného, ostatně jsem včera moc nepil. I přes to jsem bolest pociťoval, ale s tím neměl alkohol nic společného. Ostrá bolest mnou projela hned, jak jsem se jen trošku pohnul. Docela nahlas jsem sykl a se zakňučením se schoulil víc k Harrymu, jako by mě snad před tou bolestí mohl uchránit. Ten se začal pomalu probouzet. Doteď ležel na boku, jen jakmile byl trošku vzhůru, přetočil se na záda. To ale nebyl moc dobrý nápad. Včera jsme topovali oba a ne jednou. Navíc jsme na přípravu moc nedbali. To byl právě ten důvod, proč Harry nahlas vykřikl bolestí. Vytřeštil své oči a rychle si lehl zpět na bok, kde se střetl pohledem se mnou.

„Promiň Hazzy." Pohladil jsem ho po líčku a trošku se usmál.

„V pohodě zlato, to přejde. Jak si na tom ty?" Oba jsme měli lehce nakřáplé hlasy a klidně bych se vsadil, že Harryho bolelo při každém slovu v krku stejně, jako mě. Doufám, že nikdo nešel na recepci se stížností. Naše noc přeci jen nebyla moc tichá.

„Podobně." Zakňučel jsem a schoulil se víc do klubíčka.

„Stejně dnes nebudeme nic dělat, hm? Jen bych ležel, odpočíval a povídal si, ale je to na tobě, manželi." Objal mě jednou rukou a začal hladit po zádech.

„Manžel." Vydechl jsem a pokračoval: „Nikdy bych nevěřil, že takhle skončíme, Hazz, ale jsem strašně moc rád, že se to stalo. Moc tě miluju." Vlepil mi pusu do vlasů.

„Taky tě miluju." Zamumlal a stále nechával svůj obličej blízko mým vlasům.

„Abych ti odpověděl na tvou otázku, jen bych zůstal v posteli, stejně moc chodit asi nemůžeme." Usmál jsem se a čekal, jestli přijde Harry s nějakým nápadem. Chvilku jsme si jen mlčky užívali přítomnost toho druhého, než navrhl pustit si film.

-------

Film pomalu končil a my jen po očku sledovali závěrečné titulky. Byli jsme nalepení jeden na druhém a jen prostě a jednoduše odpočívali.

„Lou?" Ozval se Harry z ničeho nic a přestal mě škrabat na zádech.

„Ano?"

„Už si přemýšlel nad miminkem?" Posadil jsem se i přes bolest a zahleděl se Harrymu do očí.

„No teď ještě ne, řešili jsme hodně svatbu a Darcyin nástup do školy. Ty už ano?"

„Trošičku jsem nad tím přemýšlel." Přiznal a já ho jen vyzval, aby mluvil dál a řekl mi, co ho napadlo. „Víš, chtěl bych naše vlastní, ale to nejde tak jednoduše. Mohli bychom si dítě adoptovat, nebo zaplatit odnošení náhradní matkou." Vysvětloval.

„Ten nápad s náhradní matkou ti hned zakážu. V dětských domovech je tolik dětí, které čekají na své rodiče. Radši bych dal šanci nějakému sirotku, než nechávat stvořit nový život. Navíc si můžeme vzít miminko." Usmál jsem se na něj a pozoroval ho, jak se snaží posadit se. Nakonec se mu to povedlo a on se opřel zády o rám postele a vyzval mě, abych si na něj sedl. Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem přeci jen skončil obkročmo v Harryho klíně. Jako nějaké kotě jsem se k němu natiskl tak, že jsem se položil na něj a hlavu zavrtal do jeho krku. Spokojeně jsem zamručel, když mě začal hladit po zádech.