Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

9. **Title of chapter nine**

Harry:

V nemocnici se nás ujal, díky bohu, Liam. Udělal Olivii všechna možná vyšetření, ale nedokázal stále zjistit příčinu jejího stavu. Přitom je to dobrý doktor. Nikdy by nic nezanedbal, obzvlášť, když jde o Olivii. 

Po několika hodinách nic nevědění za mnou přišel do bufetu, kde jsem doteď seděl a čekal s rukama v dlaních. 

„Harry, prosím, běž domů. Darcy tě potřebuje víc, než Olivia. A neboj se, postarám se ti o ní. Bude zas v pořádku. Jen si tu asi hodně dlouho poleží na pozorování. Musíme zjistit, co jí je. Musíme udělat všechny testy a tak..." Každé slovo říkal, abych mu rozuměl. byl jsem strašně vyčerpaný. Bál jsem se o Olivii. Chvilku jsem přemýšlel a pak řekl: „Jo, máš pravdu. Nemůžu jí nechat s chůvou tak dlouho." Rozloučil jsem se s Liamem, který s mým rozhodnutím plně souhlasil. Sedl jsem do auta a jel domů. Už bylo vážně pozdě, ani jsem si to neuvědomil. Přijel jsem něco málo po půlnoci. V obýváku hrála potichu televize a svítila lampička. Na gauči jsem objevil naši vyčerpanou chůvu. Musel jsem se nad tím pozastavit. Byl roztomilý. Všiml jsem si toho až teď. Byl strašně drobný a spíš zženštilý, ale rozkošný. Vlasy měl trošku rozcuchané a byl stočený do klubíčka. Spinkal jako miminko. Snad ho Darcy tolik nezřídila. Vzal jsem z křesla deku a chtěl ho přikrýt, když se najednou začal probouzet. 

„Pane Stylesi?" Řekl spíš otázkou a zamžoural proti mně.

„Louisi, už je pozdě, zůstanete tu přes noc? Máme pokoj pro hosty, nebojte." 

„Měl bych jít domů, budu Vám překážet."

„Právě že vůbec nebudeš. Stejně bych tě teď domů nepustil. Ježiš promiň, já ti týkám. Jsem unavený, pardon." Jsem tupec. Když on vypadá tak mladě, jinak bych mu rozhodně netykal. 

„Pane Stylesi, mně nevadí tykání. Ostatně budeme podobně stáří. Vypadám mladší, ale podle toho, co říkala Darcy jsem dokonce starší. Jinak Vám tedy děkuji. Zůstanu tu rád." Usmál se. 

„Dobře. Jsem Harry." Řekl jsem a podal jsem mu ruku. „Louis." Odpověděl a potřásl mou rukou zpět. „Dobře Louisi, následuj mě, ráno ti zaplatím a tak, teď už je pro mě na přemýšlení moc pozdě, nevadí to doufám." 

„Vůbec ne Harry." Nad tím jsem se jen pousmál, na víc už jsem se nezmohl. Zavedl jsem ho nahoru do menšího pokoje pro hosty. Pak jsem mu ještě donesl nějaké své tričko a tepláky, aby nemusel spát v džínech. Beze slova jsem opustil pokoj a šel do své postele. Nebo jsem spíš vešel do ložnice a až teď si uvědomil, jak tu smrdí zvratky. Otevřel jsem okno dokořán, vzal si pyžamo a zavřel za sebou dveře. Dnes budu spát na gauči. 

-------

Ráno mě vzbudila rychlovarná konvice. Nevěděl jsem, co se děje. Byl jsem tak nevyspalý. Usnul jsem až kolem čtvrté a vzbudil se v osm. Ještě bych spal. Ale to jsem nemohl, Darcy potřebuje tátu. Když v tom mě napadlo: kdo vlastně vaří vodu? V tu ránu jsem byl plně vzhůru a běžel do kuchyně. Tam seděla Darcy na barové stoličce a něco kreslila. A u linky stál Louis ještě v pyžamu. Oddechl jsem si. 

„Dobré ráno." Začal jsem konverzaci. 

„Dobré." Odpověděli mi sborově. 

„Jaký chceš čaj Harry?" Zeptal se Louis. Nejdřív mi bylo divné, že mi tyká, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem mu to včera nabídl. 

„Nějaký na uklidnění ideálně." Odvětil jsem a posadil se vedle Darcy. Ta přestala na chvíli malovat a zeptala se: „Jak je mámě? A kde je? Kdy ji pustí?" Otázky na mě chrlila jednu za druhou a já nestíhal odpovídat. 

„Mamince už je lépe, je pořád v nemocnici, musí si jí tam ještě nechat. Snad ji pustí brzy." Louis mi podal čaj a starostlivě se na mě podíval. 

„Tak mě napadlo... Co kdybych vám ještě pomohl? Mohl bych třeba zajít na nákup, uklidit, uvařit, klidně pohlídat Darcy a vzít jí do parku. A zdarma. Protože to máte teď těžký. Co říkáte?" Spustil Louis. Je pozorný, ale nejsem si úplně jistý. Pracovat zadarmo je blbost. Peníze bych mu dával, ale mimo kancelář. Od té dostane menší obnos, protože si vždy berou nějaké to procento jejich vydělaných peněz. Nebo tak něco. Nevím moc jak to funguje, chůvu jsme potřebovali teprve po druhé. 

„Lou, si hodný, rád bych tvých služeb využil, ale trošku jinak. Nákup, úklid, vaření, hlídání... To beru. Ale platit ti budeme. Ale ne na kancelář. V té si vem na nějakou dobu volno nebo tak. Budeme ti dávat peníze na ruku. Problém je, že nevím v kolik hodin tě budu potřebovat a v kolik budeš chodit domů. Možná tu budeš občas přespávat, jako tomu bylo dnes. Takže by sis mohl možná přestěhovat pár věcí sem, hlavně oblečení. Pokoj pro hosty už byl dlouho neobývaný, teď by byl tvůj." Přemýšlel jsem nahlas. Louise bych tu potřeboval opravdu hodně. 

„Tak jo, proč ne. Takže si mám tedy zajet pro kufr s oblečením domů? Nebo jak? A kdy budu vlastně začínat? A souhlasí s tím vůbec ta, kterou budu hlídat?" Mrkl na Darcy, která položila pastelku a s úsměvem od ucha k uchu zakývala hlavou.

„Lou než si přivezeš věci, dám ti peníze za včera. Objednávali jsme si večeři nebo tak?"

„Měli jsme pizzu!" Vykřikla Darcy.

„Dobře, takže za včera plus pizza. Spočítám to a pak ti dám všechno. Teď si tedy můžeš zajet pro věci. Nebo bydlíš daleko? Zavezu tě autem, jestli chceš."

„Ne to je dobrý, jdu se převlíknout a vyrazím. Bydlím odsud tak dvacet minut pěšky." Odpověděl a zmizel za rohem. Až teď jsem si všiml, jak v mém oblečení plave. Bylo mu obrovské. Tričko měl snad až po kolena a kalhoty u kotníků nahrnuté k sobě, aby si je nepřišlápl. Roztomilé.