Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

41. Now or never

Jen chci před tím, než si to přečtete něco říct... Nechtěla jsem moc natahovat Louimu ten stav, prášky v zlepšení jeho psychiky nehráli roli, jen potřeboval mluvit s odborníkem u kterého mu nebude vadit cokoliv říct. Harryho nechtěl s těmi věcmi zatěžovat. Po zhruba měsíci a třech týdnech se vrátil do úplného normálu. Momentálně se nacházíme ve dni svatého Valentýna o dva roky později, docela skok v čase, já vím, ale tak nechci popisovat takové ty super nudné dny, kdy jsou jen doma. 

Louis:

„A si si jistý, že bude souhlasit?" Mluvil jsem s Niallem šeptem po telefonu a to i přes to, že jsem byl doma sám, Darcy a Hazza odjeli na nákup. Uběhly téměř dva roky od té doby, co jsem poprvé spatřil Harryho. Naše láska byla silnější a silnější. Darcy už oslavila své šesté narozeniny a měla po letních prázdninách nastoupit do školy. Zanedlouho jí bude vlastně sedm let, narodila se přeci jen začátkem jara. Já si našel práci v nedaleké kavárně. Sice se dost lišila od mé původní profese, ale jedno zůstávalo stejné-děti. Podnik, ve kterém jsem pracoval, byl vyhlášený široko daleko skvělými zákusky a zmrzlinou. K tomu jsme se ještě pyšnili skvělým hodnocením na internetu. Denně sem chodily desítky lidí. Některé jsem znal už dokonce jmény, vždy jsme si popovídali, než jsem jim předal snídaně, svačiny či dezerty a oni zas zmizeli. Navázal jsem tak díky své nové profesi několik přátelství. Hazza se o mě občas bál, že bych si mohl prý najít v tolika zákaznících někoho lepšího, než je on. Proto jsem nosil každý den na krku nemalou značku. Harry mi totiž nevěřil, že bych nikoho lepšího než je on nenašel. S modřinkou na krku jsem ale neměl žádný problém, byl jsem rád, když všichni viděli, že někomu patřím. 

Zítra je den svatého Valentýna a já plánuji velmi speciální dárek. S Niallem jsme se za tu dobu dost skamarádili. Jezdil k nám častěji a pomáhal nám hlídat malou cácorku, když jsme chtěli mít chvilku pro sebe.

„Boha jeho kolikrát se budeš ještě ptát? Jsem si jistý jako nikdy. Udělej to." Nialler se mnou začal ztrácet trpělivost, ale já si prostě nebyl svým činem stoprocentně jistý. Ano, Harryho miluji nadevše, ale jsem právě já ten, kdo by ho měl požádat o ruku? Na druhou stranu si myslím, že by Hazza neudělal první krok. Ani nevím proč se domnívám, že by k tomu neměl odvahu. Prostě mi to řekl instinkt.

„Dobře, klídek. Mimochodem, v kolik zítra přijdeš pro Darcy? My máme stůl zamluvený na šestou, tak tu buď alespoň ve čtyři." Jako vždy se nám Nini hodí na hlídání dítěte. Na Valentýna by byl stejně leda s jídlem, takže mu to ani moc nevadí. Takhle bude trávit čas alespoň s nějakou holkou.

„Bez obav, budu tam." Rozloučili jsme se a já šel zkontrolovat věci na zítra. Ve skříni mi viselo připravené oblečení. V kapse černých skinny džínů byla malá krabička se zásnubním prstýnkem. Vybíral jsem ho proklatě dlouho. Nakonec jsme se s Niallerem shodli, že čím obyčejnější, tím lepší. Byl to tedy jen klasický, stříbrný, úzký kovový kroužek. V sobě měl maličký, až nepatrný kamínek. Ten mu dodával na kráse spíš leskem. Když na něj zasvítilo světlo, kamínek odrazil záblesk zpět. Nechtěl jsem riskovat, že by mohl Hazza krabičku vypátrat. Dal jsem ji do svých, samozřejmě čistých a hezky voňavých, bot, do kterých jsem ještě nacpal ponožky. Když se bude ptát, řeknu, že byly úzké a já je takhle udržuji roztažené akorát pro mou nohu. Radši jsem si ještě projel pohledem bílou košili, jestli na ní není ani jeden pomačkaný kousek. Zdálo se, že žehličku potřebovat nebudu. Dole se ozval divný šrumec, tak jsem se za ním vydal.

„Ahojte vespolek." Pozdravil jsem Darcy s Harrym, od kterého jsem dostal pusu na tvář.

„Ahoj, zlato, snad ses tu moc nenudil." Přitáhl si mě k sobě ještě jednou. Když jsem se od něj kvůli pohledu Darcy, který jsem cítil v zádech, odtrhl, pustil mě a s odkašláním začal vybalovat nákup. Pomohl jsem jim, aby měli práci rychleji hotovou.