Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

49. Andrew

Jakmile jsme došli domů, skočil jsem Harrymu kolem krku a začal mu klást polibky po celém obličeji. Své ruce jsem spojil za jeho krkem a on položil své dlaně na mé boky.

„Děkuju, děkuju, děkuju." Mezi každým ze svých díků jsem mu vtiskl dětskou pusu.

„Za co zlatíčko?" Optal se s úsměvem a přejel rukama po mém pase. Oba jsme ignorovali Darcy s Niallem, kteří byli pravděpodobně u ní v pokoji a dělali školu.

„Že si to tak zařídil a že si mě tak překvapil. A že si nezapomněl na to, že jsem chtěl malého chlapečka z dětského domova." Znovu jsem spojil naše rty v jedny.

„To nestojí za řeč, přeci jen chci to miminko s tebou." Naposledy jsme se natiskli navzájem na rty, než nás vyrušili Nini a Darcy.

„Tak jaké bylo vaše rande?" Ptal se s Darcy po boku. Očividně nevěděl, kam jsme šli.

„Bylo skvělé. Zůstaneš na večeři, Nialle? Chceme vám oběma něco říct." Vložil se do toho Harry.

„Na jídlo zůstanu rád, vždyť mě znáš." Zasmál se a vyrazil do kuchyně. Rychle jsem nám udělal špagety a posadil se ke zbytku ke stolu.

„Takže," Na chvíli se Harry odmlčel a chytil mě za ruku. „Chceme vám říct, že za chvíli nebudeme jen tři. Dnes jsme byli v dětském domově a jsme připravení adoptovat Darcy bratříčka." Oba jsme se usmívali, když se očka naší dcerky rozzářila nadšením. Na svého brášku se už teď moc těšila.

„Páni, gratuluju vám oběma k velkému kroku." Nini byl trošku zaražený, takže o tom asi vůbec nevěděl. Večeřeli jsme a odpovídali u toho na zvídavé otázky obou dvou. Niall se s námi nakonec rozloučil a odjel domů. Darcy šla spát, protože musí zítra do školy. Já mám naštěstí v práci volno, takže budeme moct s Harrym jít nakoupit nějaké ty věci pro  našeho malého Andyho.

Ulehli jsme do postele, ale mně se ještě nechtělo spát. Chtěl jsem oslavit to, že jsme udělali tento krok.

„Hazz, co takhle jít spolu do sprchy?" Pošeptal jsem mu nadrženě do ouška a nečekal protesty. Vyhodil si mě do náruče a vydal se směrem ke koupelně v ložnici.

-------

Další den ráno jsem úspěšně ignoroval jak budík, tak Harryho buzení, které nakonec očividně vzdal a nechal mě v posteli. Vzbudil jsem se až na osmou. Doma jsem byl sám, Harry vyprovázel Darcy do školy.

Po mé snídani už přišel Hazza domů. Oblékl jsem se a chtěl s ním vyrazit do obchodu. On ale řekl, že už dost věcí koupil a že jsou v krabicích na půdě. To mě překvapilo ještě víc. Nevím jak dlouho to plánoval a ani si to netroufám odhadnout.

Sundali jsme z půdy krabice, které zatím zůstaly na chodbě tady v patře. Dohodli jsme se, že vyklidíme pracovnu. V ní byl stejně jen stůl, počítač, židle a malá knihovnička s nějakými podklady bůh ví pro co. Tohle všechno se vešlo do obýváku.

Přenesli jsme tam věci z pracovny, počítač zapojili a vrhli se do práce. Pracovna byla už předtím vmalovaná do světlounké modré, že by si jí jeden spletl s bílou. Podlaha byla šedivá, neutrální. Malovat se tak nemuselo. Začali jsme se skládáním věcí, které Harry kupil dopředu. Byla tu postýlka, skříň, přebalovací pult i se skříňkou pod něj a autosedačka, jen ta byla už složená.

-------

Dlouho jsme vše skládali a následně organizovali v pokojíku. Celý nábytek byl sladěný do modré a bílé. Vypadalo to božsky. Musím říct, že má Harry vkus. Nakonec jsme se shodli na uspořádání nábytku v pokoji a jeli do obchodu koupit nějaké oblečení, deku, hračky, dudlíky a hygienu. Pak se ještě musíme zastavit v obchodě pro jídlo. Paní v dětském domově nám dala papír, kde je napsáno co všechno mu můžeme dát teď a co až postupem času.