Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

4. Cheers

„Tady jste!" Prolomila ticho a mé myšlenky Olivia, která přinesla tři skleničky na šampaňské.

„Tak. Připijeme si, co říkáte." Pokračovala s úsměvem, zatím co jsem ze sebe sundal Darcy a posadil ji na dřevěnou lavici. Vzal jsem do ruky šampaňské a s bouchnutím ho otevřel. Darcy sledovala špunt, který vyletěl do zahrady a pak se za ním jako pes rozběhla. Nalil jsem nám všem trošku toho sladkého pití. Mezitím přiběhla naše princezna i se špuntem v ruce a položila ho na stůl. Všichni jsme si vzali naše skleničky a připili si.

„Tak na zdraví." Řekla Olivia. 

„Na zdraví a ještě jednou všechno nejlepší zlato."

„Na zdraví!"

Vypili jsme šíleně sladký nápoj a vrhli jsme se na rozbalování dárků. Respektive Darcy rozbalovala. Podal jsem jí první dárek, ten nejmenší. Strhla z krabičky červený balicí papír a pak otevřela krabičku. Jak už jsem říkal, oblečení u nás v rodině nemá pohlaví. Takže dostala k té košili krásného černého motýlka. Shodli jsme se na tom s Olivií. Kravatu jsme jí dávat nechtěli, tak jsme se rozhodli pro motýlka. Bude jí to moc slušet. 

Darcy rozbalila všechny dárky. Řekl bych, že se jí nejvíce líbil kočárek pro dvojčata, do kterého hned dala své nové dvě panenky, které také dostala. Nechtěli jsme ji nějak brzdit a ovlivňovat její rozhodnutí, jestli chce chlapečka, nebo holčičku. Tak jsme jí pořídili oba. Ale byly to opravdu hezké panenky. Vypadaly opravdu reálně. K nim dostala ještě krásné oblečení pro každou z nich. To, že je s dárky spokojená, se mi potvrdilo, když si dala na krk motýlka a začala oblékat panenky, které dala následně do kočárku. 

„Dneska bude mít kluk kalhoty a holčička šaty, ale zítra obráceně. Je to kvůli homofobním  hostům." Pronesla chytře. 

„Ale zlato, panenky můžeš mít jak chceš." Snažil jsem se vysvětlit.

„Ne, dneska to tak bude, aby se se mnou mohl Kevin dál kamarádit a aby ho neodvedli rodiče pryč." Rozhodla. 

Mávl jsem nad tím rukou, je dobře, že chápe, proč to tak je. Pomohl jsem Olivii uklidit zbytky balicího papíru a krabice. Nakonec jsme odnesli svoje skleničky a šli se převlíknout. Chtěl jsem si vzít to samé, co malá Darcy, ale nemohl jsem najít svou košili. Nakonec jsem usoudil, že jsem jí dal prát a že si budu muset vzít něco jiného. Snad jí to nebude moc mrzet. Slavit jsem se tedy rozhodl v pruhované šedobílé košili a bílých kalhotách. 

Darcy s tím byla očividně v pohodě. Vzala si přesně to, co říkala a pochopila, že si nemůžu vzít to samé. Stáli jsme spolu v kuchyni, když přišla Olivia. Měla na sobě květované šaty a moc jí to slušelo. 

Začali jsme všichni nosit nádobí a jiné věci na stůl pod pergolu. Nakonec, když už bylo všechno na svém místě, jsem měl pergolu lehce vyzdobit. Koupili jsme takové papírové duhové hady, tak jsem je pověsil mezi rámy. Dál jsem tu měl balonky a hélium. Několik jsem jich nafoukl a za provázky přivázal ke kamínkům, aby neuletěly. Nechal jsem je u zadního vchodu do domu, který je v podobě francouzského okna. Pak jsem ještě dal pár kolem pergoly a přivázal jich i pár na trámy. Zbylo mi jich ještě několik, tak jsem je navázal i na hřiště a trampolínu. Byl jsem se svou prací spokojen a nebyl jsem sám. Za mnou se ozvalo radostné výsknutí. Darcy byla nadšená. Vzal jsem ze stolu čepičku, která se nosívá na oslavách, a dal jí jí na hlavu. V ten moment zazvonil zvonek u vchodových dveří.

„První host přišel, těšíš se Darcy?" Zeptal jsem se. 

„Těším!" Řekla a rozběhla se ke dveřím. Svým hostům musí přeci otevřít sama. 

„Ahoj Kevine!" Vykřikla radostí a skočila svému hostu kolem krku. 

„Ahoj Darcy. Všechno nejlepší!" Odpověděl stejně starý kluk. Měl na sobě košili a kšandy. Vypadal roztomile. Pozdravili jsme se s jeho rodiči a pozvali je dál. Byli tu brzy, ale to nevadí. Rodiče si s námi sedli do kuchyně a děti si šly hrát do pokoje. Povídali jsme si s jeho rodiči, dokud nezazvonil zvonek. 

Hosté se nám postupně sešli všichni. Pak už jsme byli  na zahradě a jelikož měl teď být čas oběda, začal jsem grilovat. Naštěstí jedly všechny děti maso, nebo alespoň sýr. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, napočítal jsem asi čtyři rodiny. Včetně nás je tu šest dětí a šest dospělých. Některé děti jsou tu jen s maminkou, jiné s oběma rodiči, ale mají tu i sourozence. Třeba támhle stojí dvojčata. 

Po grilování jsme nechali děti, ať si hrají. Chtěly jít do Darcyina pokojíku. 

„Darcy?" Zarazil jsem jí, když už byla na schodech v domě a utíkala v čele skupinky dětí do svého pokoje. 

„Ano?" Zeptala se.

„Opatrně, dobře? A jen u tebe."

„Neboj se." Řekla s úsměvem a zase se i s celou skupinou rozběhla. 

Vrátil jsem se k dospělým a zapojil se do jejich konverzace. Darcy v tomhle věřím, umí být zodpovědná.