Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

44. Headstones

„Dobré ráno Lou." Seděl jsem už asi hodinu v kuchyni na barové stoličce, popíjel čaj a brouzdal internetem po různých stránkách, které zajišťují vše ohledně svateb. Normálně bych zůstal ještě v posteli, ale dnes se mi nechtělo válet se. Využiji své energie a uklidím dům. Než se ale vzbudili ostatní, musel jsem ještě zůstat potichu.

„Dobré ráno Hazz. Udělám ti snídani, posaď se." Zvedl jsem se a došel si k němu pro pusu. Přitáhl si mě rozespale za boky k sobě.

„Copak to děláš zlato?" Po přivítání se posadil na barovou stoličku a zahleděl se do otevřeného notebooku. Došel jsem k němu a začal vysvětlovat: „Koukám na nějaký ten kostelík jak jsme chtěli. Zatím jsem našel tři. Ten, který vidíš před sebou je v Doncasteru. Mně se líbil hodně, ale záleží na tobě. Prohlédni si tady všechno, já ti udělám tu snídani." Usmál jsem se na něj a nechal mu volnou ruku.

„Loui souhlasím s tvým výběrem, jen mě trošku frustruje, že se budeme brát uprostřed hřbitova." Podíval jsem se na něj zmateným pohledem a on mi ukázal další fotku kostelíku z jiné strany, kde byly všude náhrobky, porostlé trávou, popadané na zemi a celkově rozbité.

„Toho jsem si vůbec nevšiml." Začal jsem se smát.

„Tak co, chceš si mě vzít na hřbitově z devatenáctého století?" Šťouchl do mě se smíchem loktem.

„Radši se podíváme na něco dalšího." Podal jsem mu snídani a vzal mu počítač. Znovu jsem se ponořil do hlubin internetu a nechal Hazzu, aby se najedl.

„Našel si něco?" Harry už měl snídani dávno sněženou a jen mě mlčky pozoroval.

„Hledám, pak ti řeknu. Nechceš jít zatím třeba zkontrolovat Darcy? Určitě už bude vzhůru." Vyhnal jsem ho, abych měl na chvíli klid a mohl se soustředit. On se ale stejně po chvíli vrátil a nebyl sám. Pozdravili jsme se s Darcy. Harry jí udělal snídani. Zbytek dne jsme nechali Darcy blbnout na zahradě, bylo totiž vážně hezky. My dva jsme řešili alespoň základní informace ohledně svatby. Chtěli jsme se vzít co nejdříve to šlo. Ostatně jsme nepotřebovali ani tak velkou svatbu. Stačilo v podstatě jen sehnat někoho, kdo by nás oddal, svědky a místo, kde se svatba uskuteční. Dohodli jsme se nakonec na tom, že budeme mít oba dva oblek, pozveme jen málo lidí a vezmeme se u toho kostelíka, který jsem vybral. Nakonec nám bylo jedno, zda budou kolem náhrobky. Asi je to bláznivé, ale i přes to toto místo vypadalo romanticky. Obvolali jsme příbuzné a oznámili jim novinku se zasnoubením. Lottie se na mě zlobila, že jsem jí nedal vědět hned, ale nakonec pochopila, že jsem jí prostě dát vědět nemohl.

-------

„Niallere, ty irskej skřete!" Harry zavolal i jemu, jelikož ho samozřejmě chceme také na svatbě. Teď na něj ale do telefonu křičel, že byl z kuchyně slyšet až do ložnice. Šel jsem se tedy podívat, co se děje. „Jak jako?" Odpovídal na něco, co řekl Nini.

„Co se děje?" Zeptal jsem se nejistě.

„Víš co, počkej, dám tě nahlas, je tu i Loui." Položil telefon na barový stůl a ignoroval mé tázavé pohledy.

„No čau Tommo, jak ti vyšlo požádání o ruku? Protože podle toho, co mi řekl Harold se to dost zvrtlo." Začal se smát a já znovu hodil na Harryho nechápavý pohled. Tentokrát se mi ale vysvětlení z jeho strany dostalo.

„Svěřil jsem se tady naší irské princezně, že tě chci požádat o ruku a on mě v tom podporoval. No a až teď jsem se dozvěděl, že ses mu svěřil taky. On nám ale ani jednomu neřekl, že o tom ví. Prostě jsme se mu svěřili oba dva a teď se nám oběma směje."