Selekce

2. Kapitola

Mamka vtrhla do mého pokoje bez vyzvání a v ruce držela obálku z drahého papíru.
Chtěla jsem se zeptat od koho je, ale mamka mě předběhla a začala radostně recitovat:

„Vážení, při posledním sčítání lidu jsme se dozvěděli, že ve vašem domě bydlí svobodná mladá dívka, která splňuje věkovou kategorii 15 - 20 let. Jelikož náš princ dosáhl letos své plnoletosti, bude se pořádat selekce. Tímto dopisem je vaše dcera zvaná do soutěže. Do dopisu přikládáme
formulář. Při zájmu vaší dcery o soutěž, formulář vyplňte a do deseti pracovních dnů odevzdejte na nejbližším úřadu."

Už mi došlo proč mě mamka nevzbudila. V jejích očích jsem už byla královnou a královna se o dobytek nestará.

Zjistila jsem, že na mě mamka už nějakou dobu mluví: „Tak co na to říkáš?" Zeptala se. Nezmohla jsem se ani na slovo. Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu princezna. Chtěla jsem být bohatá, ale neviditelná. Při představě, že budu princezna a budu muset mluvit před tisíci lidmi, se mi zvedal žaludek.
Vzpomněla jsem si, že jsem pořád neodpověděla a mamka mě propichovala očima. Nenáviděla jsem, když tohle dělala.
Dobrou náladu, kterou jsem ještě před chvílí měla, vystřídal vztek.

„Co na to říkám? Rozhodně nepůjdu do selekce. Nikdy jsem princeznou bejt nechtěla. A už vůbec si nevezmu nějakýho nafoukanýho prince. V nejbližší době jsem se nechtěla ani vdávat, chtěla jsem nejdřív cestovat a poznávat svět. A ten formulář rovnou můžeš spálit."

Byla jsem hrozně naštvaná, že nad tím mamka vůbec uvažovala.
Mamka na mě chvíli nepřítomně koukala a pak na mě začala chrlit argumenty proč se tam mám přihlásit a že nemám být sobecká, že peníze za selekci by naší rodině pomohly.

Neměla jsem ráda když na mě takhle mluvila. Měla jsem potom špatný pocit. Chtěla jsem jí říct svoje argumenty, ale ona mě nepustila ke slovu.

Řekla mi, že to nemám hned odpískavat a, že si to mám ještě rozmyslet. Pak ztichla a odešla.
Mojí hlavou vířilo tisíce myšlenek:

Formulář vyplnit můžu. Z každé provincie vyberou jenom jednu dívku z tisíce. Ale co když mě vyberou? Tuhle myšlenku jsem rychle zaplašila.
Z pokoje jsem vyšla až v době oběda, protože jsem byla druhá nejstarší, měla jsem na starosti přípravu příborů.

Znovu jsem se ponořila do svých myšlenek. Jak už jsem říkala, lidé z nižších kast mají spoustu dětí ale já měla jen dva bratry.
Starší se jmenoval Patrik. Je hrozně chytrý a určitě v budoucnosti něco vynalezne a postoupí do vyšší kasty. Byl o tři roky starší, takže mu bylo osmnáct. V tomhle věku už většina kluků bylo ženatých, ale můj bratr je stydlivý. Jednou z něj bude ale dobrý táta.

Mému mladšímu bratru je osm a je to pěkný uličník. Když jsem byli všichni mladší, Patrik ho naváděl, aby mě otravoval. Pracovat ho moc nebaví. Radši běhá s kamarády venku a hraje fotbal. Ale s králíky taťkovy pomáhá.
Jmenuje se Andrew.

Při přemýšlení jsem zatím prostřela stůl.