Selekce

16. kapitola

Ráno se mi nechtělo vůbec vstávat. Komorné mě asi deset minut tahaly z postele. Nakonec se jim to ale podařilo. Na snídani jsem si vybrala jednoduché růžové šaty, které byly kratší než včerejší. Měly  volnou sukni na konci zdobenou stříbrnou krajkou. Součástí šatů byl opět korzet. Zeptala jsem se Melanie jestli jsou vhodné.
Melanie se na mě usmála a pak řekla, že mi moc sluší.

Vlasy  mi nakulmovaly a nechaly rozpuštěné. Make-up byl opět jen decentní. Obula jsem si zase stříbrné balerínky a šla na snídani. Melanie mě ale dohonila a sdělila mi, že před snídaní se máme sejít ve velkém sále. Nevěděla jsem, kde to je a tak šla Melanie se mnou.

Do hlavního sálu jsem dorazila včas. Nebyla jsem zdaleka poslední a to mě potěšilo. Začala jsem hledat Bonnie. Brzy jsem jí našla. Na sobě měla blankytně modré šaty s tříčtvrtečním rukávem a objemnou sukní. Hned si mě taky všimla a šla za mnou. Nestihly jsme si ale moc popovídat, protože Lilliana začala mluvit.

„Když už jsme tu všichni dámy, dovolte abych Vám představila jeho Výsost prince Nikolase.“  Jakmile domluvila otevřely se dveře a v nich se objevil princ. Většina dívek nadšeně vzdychlo a tak jsem se na něj taky podívala. Polilo mě horko. Byl to on. Ten  kluk, kterého jsem včera večer potkala v kuchyni a nazvala ho kuchtíkem.

„Dobré ráno dámy, jsem rád, že Vás konečně mohu poznat. Teď bych si z každou z Vás rád chvíli promluvil. Tak jdeme na to, určitě máte taky hlad jako já, tak to nebudeme zbytečně zdržovat." Řekl princ a zavolal si první dívku do rohu místnosti, kde byly připravené dvě křesla. Naštěstí jsem byla na konci a tak jsem se stihla uklidnit. Stejně, ale moje jméno museli volat třikrát.

Došla jsem až k princi, uklonila se a posadila na židli. Doufala jsem, že si mě nepamatuje. Bohužel marně.
„Mohla by jste se mi prosím představit?“ Zeptal se a rošťácky se na mě ušklíbl. „Jsem Zoey Smithová a vy?.“ Taky jsem se na něj ušklíbla.
„Jsem Nikolas a asi Vás zklamu, ale kuchtík nejsem.“ Zase se ušklíbl.
Teď už jsem si byla stoprocentně jistá, že mě poznal.

„Jestli jsem Vás ranila, tak se moc omlouvám, ale opravdu jsem nečekala, že potkám prince v kuchyni.“ Řekla jsem ironicky.
„Co jste tam vůbec dělala lady Zoey?“ Zeptal se klidně. „Měla jsem hlad Vaše Výsosti princi Nikolasi.“ Oslovila jsem ho naschvál i s celým jeho titulkem. „Nebyl jste tam náhodou ze stejného důvodu?“ Pokračovala jsem. „Ne tak docela. Měl jsem jen na něco chuť. A abyste věděla, do kuchyně chodím docela často. Obzvlášť v noci když nemůžu usnout.“ Odpověděl důležitě.

„Máte krásný náramek, odkud ho máte.“ Změnil téma a já byla šťastná.
„Poslala mi ho moje sestřenka Cler. Sama ho vyrobila je moc šikovná. „Ano to musím uznat.“ Skočil mi do řeči.

„Moc hezky se mi s Vámi povídá, ale už budete muset jít. Abych si stihl popovídat i s ostatními dívkami.“ Řekl smutně princ.
Kývla jsem na souhlas a odešla.