Selekce

17. kapitola

Našla jsem Bonnie a pak se spolu s ostatními, vydaly do jídelního sálu.
S princem zůstalo asi deset dívek. Když se ale vrátil, byl sám. Nechápavě jsme se na sebe s Bonnie podívaly. Nestihly jsme nad tím ale uvažovat, protože do místnosti vstoupil král s královnou.
Všichni jsme se postavili a král pak něco říkal moc jsem ho ale neposlouchala. Svůj zrak jsem upírala na prince. Nevšimla jsem si dokonce, že si už všichni sedli a já jako jediná stála.

Najednou se na mě princ otočil a zeptala se. „Chtěla byste něco říct lady Zoey.“ Přitom na mě upřel své modré oči. Zahleděla jsem se do nich. Začala jsem se v nich topit. Ucítila jsem na sobě zrak všech a vzpomněla si, že čekají na mou odpověď. Plácla jsem první kravinu která mě napadla. „Jenom jsem Vám všem chtěla popřát dobrou chuť.“ Začervenala jsem se a rychle se posadila.

„Tak tedy děkujeme lady Zoey. I Vám dobrou chuť....Ještě mě ale zajímá jak Vám chutná náš chléb.“ Dořekl a věnoval mi jeden ze svých úšklebků.
Král se nechápavě podíval na svého syna a pak na mě. Ostatní udělali totéž.

Začervenala jsem se ještě víc a pak co nejklidněji odpověděla: „Nemůžu si stěžovat. Váš chléb je výborný.“
Podívala jsem se na prince. Ten se jen usmíval a tak jsem rychle sklopila zrak. Zbytek snídaně se mě už na nic nezeptal a já za to byla ráda.
Jakmile nám dovolili odejít, zvedla jsem se a chvátala pryč. Bonnie běžela hned za mnou a tak jsem zpomalila aby mě došla.

Došli jsme spolu až do mé komnaty a já rychle zavřela dveře. „Co to jako u snídaně mělo bejt. A neříkej že nic nevíš.“ Vychrlila na mě hned jak jsem zavřela dveře. „Tak dobře, povím ti to.“ Řekla jsem a dala se do vyprávění.

„Vážně si ho nazvala kuchtíkem.“ Kroutila nevěřícně hlavou a pak se začala smát. „Mě to moc vtipný nepřijde. Když se nám ráno představil a s každou mluvil, připadala jsem si jak nějaká trubka a chtěla jsem odtamtud utéct.“ Konstatovala jsem.

„To si ho vážně nepoznala? Vždyť už jsi ho někdy musela vidět. Minimálně při losování do selekce.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Když bylo losování potřebovala jsem na záchod. A když mě pak vylosovali, rodina skákala dva metry do vzduchu a tancovali před televizí. Takže mi zastínili pohled na prince i na jeho reakci na mou fotkou.“

„Líbíš se mu.“ Řekla, ale žádnou závist ani jsem v jejím hlase neviděla.
„To určitě.“ Ušklíbla jsem se. „Moc se neškleb. Celou snídani na tebe koukal.“ Řekla vesele.

„Nemela bys mě třeba teď vraždit očima, když si mě princ všímal?“ Zeptala jsem se jí. „Ale prosím tě. Jsme přece kámošky. A já bych byla sice ráda kdyby se bavil se mnou. Ale přeju ti, když se baví s tebou.“ Řekla a kamarádsky se na mě usmála.

„Neboj se nemám v plánu si prince brát. Jsem tu jenom proto abych dostala peníze na operaci pro Cler. Budu se snažit být tu co nejdýl. Ale budu ti fandit, aby si tě princ vybral.“ Taky jsem se na ní usmála.

„To je ona?“ Zeptala se a ukázala na fotku v rámečku na nočním stolku.
Kývla jsem. „Musíš jí mít opravdu ráda, když jsi kvůli ní šla do soutěže. Usmála se. „Ano je jako moje starší sestřička, kterou jsem vždy chtěla. Je moc šikovná udělala mi i tenhle náramek. Kdyby měla…“ Zlomil se mi hlas a začaly mi slzet oči. „Je opravdu nádherný. Taky bych takový chtěla.“ Změnila téma a já ji za to byla vděčná.