Selekce

14. kapitola

Na večeři jsem přišla pozdě, protože fénování mých vlasů trvalo celou věčnost. Vlastně ani nechápu proč jsem si je musela umývat. Vždyť hned po mém příjezdu mi je nádherně učesali a navíc jsem si je již umyla těsně před  odjezdem doma. A ano, přesně jak jsem si myslela byla jsem poslední. Rychle jsem vyhledala místo s mojí jmenovkou a snažila se, marně, nenápadně sednout.

„Lady Smithová, dochvilnost je pro budoucí princeznu nezbytná“ Pokárala mě nějaká paní. „Omlouvám se.“ Zamumlala jsem a cítila jak rudnu. Pak jsem se rychle posadila na svoje místo. „No když už jsem tu všichni.“ Pokračovala. „Jmenuji se Lillian Bensnová a budu Vás provázet lekcemi etikety, tance a historií země. Dále bych chtěla zmínit, že král s královnou a princ se dnes nedostaví. Oficiální seznámení proběhne až zítra.“ Slyšela jsem jak několik dívek zklamaně vzdychlo. Já osobně jsem byla ráda. Nebyla jsem ještě připravená na setkání s ním.

Když Lillian domluvila, služebníci začali nosit na stůl podnosy s jídlem.
Jídlo vypadalo lákavě, ale já ho jen tak oždibovala. Po dni plném cestování mi bylo špatně a nechtěla jsem na sebe hned první den upozornit tím, že budu zvracet.

Počkala jsem tedy než některé dívky odejdou a pak se také vydala do své komnaty. Málem jsem zabloudila. Naštěstí jsem potkala Bonnie a spolu jsme  se vydaly do svých komnat.
Při chůzi jsme toho moc nenamluvily. Bonnie byla asi zklamaná, že neviděla prince.

Došla jsem do své komnaty a byla jsem ráda, když jsem spatřila svůj kufr. Vrhla jsem se k němu a rozepla vrchní kapsu. Vyndala jsem z ní krabičku a otevřela jí. Rámeček který na mě odtamtud vykoukl, jsem postavila na noční stolek. Znovu jsem si ho musela prohlédnout. Byl nádherný. Ani jsem si nevšimla, že brečím, dokud mi slzy nespadly na ruku. Utřela jsem si je rukou a začla vybalovat další věci.

Penál s pastelkami jsem postavila na psací stůl. Zarámovanou fotku mě a Cler jsem položila na druhý noční stolek. Oblíbené knížky jsem si naskládala na volnou poličku naproti postele. Noty jsem zatím nechala v kufru. Nakonec jsem vybalila mého plyšového slona a položila na postel. Možná si někdo může myslet, že jsem dětinská, no a co.

Podívala jsem se na výsledek mojí práce. Aspoň trochu mi to tu teď připadalo jako doma. Opravdu jenom trochu.

Uslyšela jsem zaklepání na dveře a trhla sebou. „Dále“ vyzvala jsem.“
Do pokoje vešly dvě moje komorné. Melanie chyběla.

„Chcete převléknou?“ Zeptala se. Kývla jsem a nechala si sundat šaty.
Pak mi napustily vanu a já se pěknou dobu koupala. Když jsem vylezla a začala se sušit ručníkem, přispěchaly a podaly mi noční košili. Oproti šatům byla lehká jako pírko a nadýchaná. Trochu jsem se bála, že mi v ní bude zima. Pak jsem si ale vzpomněla na tlustou peřinu a obava zmizela.

Najednou do pokoje vtrhla udýchaná Melanie. „Zoey přišel Vám balíček.“ Řekla a podala mi bílí balíček.

Poděkovala jsem jí a všem ostatním a chtěla je poslat pryč.
„Zoey, máme nařízeno, aby u Vás jedna z nás zůstala.“  Konstatovala Evelyn. „Prosím vážně opravdu můžete jít. Budu v pořádku a když budu něco potřebovat, tak zazvoním. Navíc bych nemohla usnout kdyby se na mě někdo koukal. Aspoň si odpočinete.“ Řekla jsem.

Vpadaly, že chtějí protestovat a tak jsem je jedním pohledem umlčela. Neochotně odešly.

Až teď jsem se vrhla na balíček. Opatrně jsem ho otevřela. Vevnitř byla obálka s dopisem a další krabička.

Rozhodla jsem se nejprve otevřít dopis. Podle rukopisu jsem hned poznala kdo píše a do očí se mi vrhly nové slzy.

Ahoj Zo,
když jsem slyšela, že ses dostala do sekce, chtěla jsem se s tebou rozloučit. Moc mě mrzí že jsem nepřišla.

Trošku jsi mě překvapila, že jdeš bojovat o princovo srdce kvůli mně. A moc ti za to děkuji. Doufám že se ti tam líbí, že se tam cítíš dobře a že si to tam užíváš. Protože jestli ne, tak tam kvůli mně nezůstávej. Nikdy bych si neodpustila, že se trápíš.

Teď se tě chci zeptat ještě na pár otázek:
Viděla jsi už Prince?
Vím, že je ještě brzo ale stejně se musí zeptat. Líbí se ti princ?
Našla sis už nějaké kamarádky?

Taky jsem se dozvěděla, že všichni ti dali kousek sebe, abys v paláci měla na každého vzpomínku. A protože jsem sobecká posílám ti taky kousek sebe.

Tak to je asi všechno. Měj se moc hezky a o mě se neboj, budu v pohodě.

Mám tě moooooooc ráda.
Cler.

Přes slzy jsem se usmála a rozbalili malou krabičku. Byl tam vlastnoručně upletený růžový náramek s bleděmodrými kytičkami. Okamžitě jsem si náramek zapnula okolo levého zápěstí. Byl to ten nejhezčí šperk v paláci.

Rozhodla jsem se, že dopis s odpovědmi  pošlu hned zítra a samozřejmě i dopis pro rodinu.