Selekce

27. kapitola

Uběhl už měsíc a půl od začátku selekce. Seděla jsem zrovna v dámském salónku a četla si knihu, když do salónku přilítla Ava.

„Byla jsem právě s princem v kině a sledovali jsme romantickej film. Když v tom se ke mně přiblížil a políbil mě.“ Spustila a přitáhla si pozornost všech. Její poslední věda mnou projela jak ostří.

„Políbil někoho z vás vůbec.“ Vyptávala se dál. Cleo, Vivien, Montana, dokonce i Abigail se přihlásili. Byla jsem jediná v místnosti, kdo se nepřihlásil.
Všechny se na mě zvědavě podívaly.

„Tebe nepolíbil Zoey?“ Zeptala se Ava spíš posměšně než zvědavě. „Víte, o svém soukromí nevytrubuji do světa.“ Odsekla jsem jí a vydala se pryč do své komnaty.

Zabouchala jsem dveře a do očí se mi draly slzy. Jak mi tohle mohl udělat.

Během večeře se na mě pořád koukal, ale já ho ignorovala. Hned jak jsem mohla, odešla jsem do své komnaty. Nejspíš se mnou chtěl mluvit, protože jsem slyšela svoje jméno. Bylo mi to ale jedno, pokračovala jsem dál. Teď jsem kašlala i na nějaký svůj plán.
Vtrhla jsem do komnaty a zavřela dveře. Sundala jsem si šaty a vzala si noční košili.

Za chvilku někdo zaklepal na dveře. Melanie, převlékla jsem se sama, takže vaší pomoc nepotřebuju, máte volno. Neslyšela jsem ale nikoho odházet a tak jsem došla ke dveřím a otevřela je. Za dveřmi stál Nik.

„Potřebu s tebou mluvit.“

„A o čem? Jo možná bys mi mohl říct o těch policích, který si každé rozdal. Tak co která z nás líbá nejlíp?“ Vykřikla jsem na něj naštvaně.
Vstoupil do mé komnaty a zavřel za sebou dveře.

„Zoe co to do tebe vjelo?“ Zeptal se nechápavě. „Jo tak ty nevíš? Tak to si Ava a ostatní holky asi vymyslely, že si je políbil.“ Řekla jsem a byla čím dál tím víc naštvaná.

„Promiň, ale selekce je soutěž. Musel jsem se jim věnovat. Říkal jsem jim, aby to nikomu neříkaly.“

Teď už mě vážně naštval. Nevydržela jsem to a začla na něj řvát. „Nejdřív mi řekneš, že mě miluješ a potom začneš líbat každou dívku na potkání. A neříkej mi, že to děláš kvůli selekci, protože v pravidlech se nikde nepíše, že musíš všechny políbit.“

Chtěl mě přerušit, ale já ho nenechala a pokračovala dál. „Jestli si myslíš, že všechny políbíš a pak půjdeš políbit mě. A že já z toho budu celá hotová. ”Ó můj bože políbil mě princ.” Tak to se šeredně pleteš. A teď běž pryč. Nechci tě ani vidět.“

Podíval se na mě zmateně a jen tak tam stál. „Vypadni.“ Zařvala jsem na něj. Naposledy se na mě podíval a pak odešel.

Nohy už mě déle neudržely a já spadla na zem a opřela se o dveře. Bylo mi jasné, že zítra mě princ vyloučí a že můj plán se totálně zhroutil, ale bylo mi to jedno. Pořád jsem nemohla pochopit, jak mi to mohl udělat. Spustil se vodopád slz a já ho nechala. Za chvílí mě naštěstí skolila únava a já usla.