Selekce

21. kapitola

Probudila jsem se celkem brzo. Komorné kolem mě právě uklízely.
„Omlouváme se Zoey, že jsme Vás vzbudili.“ Řekli sborově. „Ale ne, vůbec jste mě nevzbudily. Co se děje, že jste tu tak brzo.“

„Večer bude ples v maskách. A proto k Vám po snídani přijde návrhář, který s Vaší pomoc navrhne šaty na ples.“
Jen jsem kývla a poprosila je aby mi vybraly šaty. Oblékly  mě do fialových šatů s dlouhým rukávem a opět s korzetem. Sukně mi volně splývala ke kolenům. Vlasy jsem si nechala splést do dvou copů a vyrazila na snídani.

Posadila jsem se na své obvyklé místo Vedle blondýnky Abigail, která se na mě vždy vesele usmála, a zrzky Vivien, která mě ignorovala. Do sálu začala přicházet celá královská rodina a proto jsem si stoupla jako ostatní. Král pokynul a my se posadila. Pak začaly nosit na stůl.

Celou snídani jsem Nikolase pozorovala ani jednou se na mě nepodívala. Když král pokynul, že můžem odcházet. Využila jsem toho a šla do komnaty.

Jak komorná říkaly, hned po snídani ke mně přišla návrhářka. Byla to úplně stejná návrhářka, která mě u mě doma měřila. Podívala se na mě a řekla. Napadly mě pro Vás jedny šaty. Byly by bílo stříbrné. Představovala by jste anděla. Samozřejmě jestli se Vám to nelíbí“… Přerušila jsem ji. „Tyhle jsou perfektní.“ Návrhářka se usmála, uklonila a odešla.

Zbytek hodin do plesu jsme měly volno a tak jsem se rozdíl jít za Bonnie. Zaklepala jsem na dveře její komnaty a počkala až mě vyzve dál. Pak jsem vyklouzla do její komnaty.
„Ahoj Bonnie, tak co za co půjdeš?“ Zeptala jsem se zvědavě.
„Za nějakého barevného ptáka, ale podrobnosti ti neřeknu. Na ty si musíš počkat na ples. A za co jdeš ty?“ Zeptala se stejně zvědavě jako já.
„Za anděla“ Odpověděla jsem nadšeně.

„Budu ti držet palce s Nikolasem.“ Usmála jsem se. „Myslela si vážně to, že mi ho přenecháš? Protože se kouká hlavně na tebe a tak jsem si řekla, že nemám moc velkou šanci.“ Tázavě se na mě podívala. „Jak jsem ti už řekla, zůstávám v soutěži jen kvůli penězům na operaci pro Cler.“ Řekla jsem jí upřímně. Pak jsem si ale vzpomněla na včerejší polibek. Rychle jsem tu vzpomínku zaplašila. Bylo to přece jen kvůli plánu.

Vydala jsem se zpátky do své komnaty, kde už na mě čekaly komorné i s obalem na šaty. Rozevřela jsem obal a musela jsem opřít o zeď, abych nespadla. Byly opravdu nádherné. Sukně byla užší, ale dlouhá až na zem. Neměly ramínka, jenom korzet.Vzadu se tyčila majestátní bílo stříbrná křídla.

Oblékaly mě do nich, tentokrát mě ani nevadil utažený korzet. Nakulmovaly mi vlasy a vrchní čas utáhly do drdolu. Zbytek vlasů mi volně splývalo na ramena. Nakonec my na hlavu posadily stříbrnou čelenku jako svatozář. Jemně mě nalíčily. Pak jsem si ještě obula bílé balerínky se stuhou, kterou jsem si zavázala nad kotníkem.

Když jsem se pak na sebe podívala do zrcadla, nezmohla jsem se ani na slovo. Můj odraz mi byl podobný jen hodně vzdáleně. V zrcadle jsem vypadala tak nějak starší, dospělejší, krásnější.

„Jste nádherná Zoey.“ Řekla s úžasem Melanie. To díky Vám všem a taky díky té návrhářce. Přivedeš mi jí sem prosím?“ Řekla jsem spokojeně.
„Už běžím Zoey“ Usmála se.
Za chvíli se vrátila i s návrhářkou.
„Jak se jmenuješ?“ Zeptala jsem se jí.
„Melody, lady Zoe, ale omlouvám se ty šaty jsou sice trošku obyčejné, ale..
„Jsou božské. Děkuji že jsi je pro mne vytvořila.“ Řekla jsem a musela si utřít slzu dojetí, aby se mi nerozmazal make-up.

Se všemi jsem se rozloučila a vyrazila na ples.