Chvíli jsem tam jen tak stála a pozorovala tu krásu. Pokoj byl vymalován světle růžovou, které přecházela do světle fialové a fialová pak do světle modré. Všechny barvy byly v pastelovém odstínu. Na malém ”pódiu” u stěny stála majestátní postel s nebesy. Takovou jsem si vždycky přála. Byly na ní sametové růžové závěsy. Na posteli ležela krásné ustlaná zlatorůžová peřina a na ní bílý přehoz. Také tam bylo spoustu polštářů, sladěných s peřinou, z různých látek. Vedle postele byly dva bílý noční stolky. Na jednom stála nádherná křišťálová lampička.
U vedlejší stěny byl velký psací stůl s pohodlnou židlí a vedle něj francouzské okno.
Naproti postele byly dvoje dveře. Nakoukla jsem do dveří, které byly blíž k oknu. Byla to koupelna a celá jenom pro mě. Na první pohled mě zaujala obří vana. Měla vodní trysky na všech stranách. Ve zdi u vany byla prosklená vitrína s různými šampóny a mýdly. V rohu místnosti byl záchod dokonce ani ten nevypadal obyčejně. U další stěny bylo dvojité umyvadlo se skříňkou pod ním. Podívala jsem se dovnitř a byly tam různé krémy a další drogerie. Nad umyvadlem vyselo obří nádherné zrcadlo. Celá místnost byla laděná do světle růžové i kachlička na zdech. Byla tam i vyhřívaná podlaha a stejně tak i v pokoji.
Šla jsem zpět do pokoje a vzpomněla si, že tu nemám ještě kufr.
Došla jsem ke zvonku a zazvonila.
Za chvilku přišli do pokoje tři komorné a začaly se klanět. Pak se hlavní zeptala: „Co potřebujete lady Zoey?“
„Nikde nemůžu najít svůj kufr. Nevíte kde je?“ Zeptala jsem se. „Nebojte pošlu pro něj strážného a za chvíli ho tu máte.“ Řekla hlavní komorná, uklonila se a pak odešla. Chvíli bylo ticho. Už trvalo moc dlouho tak jsem se zeptala: „Jak se jmenujete?“
Odpověděla mladší. Bylo jí nanejvýš osmnáct. „Já jsem Melanie, hlavní komorná co právě odešla se jmenuje Sarah.“
„A já jsem Evelyn.“ Skočila jí do řeči druhá.
„Ale no tak dámy, takhle se před lady nemluví.“ Okřikla je Evelyn, která právě přišla. A obě komorné sklopily hlavu.
„Mě to ale nevadí. Vlastně jsem o tom chtěla s vámi mluvit. Když tu s námi nikdo jiný není, neříkejte mi prosím lady, ale jenom Zoey. A ani se mi neuklánějte.
Evelyn chvíli nesouhlasně brblala, ale nakonec souhlasila.
„Lady… teda Zoey musíme Vas už začít oblékat ať nepřijdete pozdě na večeři. A já zatím zajdu za strážným, určitě se zas někde zapomněl. Nebojte se po večeři ho už budete mít v komnatě.“
ČTEŠ
Selekce
FanfikceAhoj, vítejte u mé úplně první knížky. Tak se pohodlně usaďte a přeji příjemné čtení...🌼😊 První díl Selekce Již vyšlo: Elita, První, Angel, Sisters Ale pro ty co by se přeci jen nejdříve rádi dozvěděli něco víc, tady máte malou ochutnávku:. Nikd...
