Selekce

18. kapitola

Bonnie už odešla a tak jsem se rozhodla, že konečně odepíšu Cler.

Ahoj Cler,
Napřed ti chci poděkovat za náramek. Je úžasný a vykouzlil mi velký úsměv na tváři. Hned jsem si ho zapla okolo zápěstí.

Vůbec tě nemusí mrzet, že jsi se se mnou nerozloučila úplně to chápu. Jen hezký lež a odpočívej.

Neboj se  užívám si to tu. Je tu moře dobrýho jídla, měkká postel. Užívám si i voňavé koupele ve své soukromé koupelně a oblíkají mě tady jako princeznu. Jak vidíš jsem taky trochu sobecká a zůstávám tu i kvůli sobě. :)

Až se uzdravíš, musíš přijet. Chci ti ukázat celou mojí komnatu.
Tak a teď ti odpovím na tvoje otázky.

1) Prince jsem už viděla a byl to pěknej trapas. Potkala jsem ho noc před tím, než se nám měl oficiálně představit. Samozřejmě jsem nevěděla, že je princ. Byl v kuchyni a já ho nazvala kuchtíkem. Pak jsem ho viděla další den a když jsem zjistila, že je to princ a ne kuchtík, chtěla jsem se propadnou do země.

2) Je celkem hezkej. No dobře tak je úžasnej. Má blond vlasy, trochu delší a vždy perfektně učesaný. Jeho obličej je nádhernej. A ty jeho oči… Jsou nádherně modré a pokaždé když se do nich podívám, ztrácím se v nich. Tělo má pěkně svalnatý. A ne neviděla jsem ho bez košile. Jde to vidět i přes perfektně padnoucí oblek. Je tak akorát vysoký. Cler!!! I kdyby se mi líbil, tak už mě po mé super scéně v kuchyni nebude chtít.

3) Kamarádku jsem si našla hned po příchodu do letadla. Jmenuje se Bonnie a je super. Až přijdeš tak ti ji představím.

Tak to je asi všechno. Doufám, že jsem nezapomněla na žádnou tvou otázku. Moooooooc se mi po tobě stýská.
Mám tě ráda.
Zo

Právě jsem dopsala dopis a chystala se ho dát do obálky, když někdo zaklepal. „Sarah říkala jsem vám že, až vás budu potřebovat tak zazvoním.“ Zavolala jsem ke dveřím.
Klepání ale pořád neutichlo a tak jsem došla ke dveřím. „Co pak jste mě neslyšely?“ Rozrazila jsem je a narazila do něho.

„Obávám se, že Sarah nejsem. Doufám, že jsem Vás tolik nezklamal, když tu stojím já.“ Vesele se na mě ušklíbl. „Vaše Výsosti, omlouvám se. Myslela jsem, že jste…
„Komorné“ Skočil mi do řeči a usmál se na mě. Přikývla jsem.
„Mužů dál?“ Zeptal se. „Samozřejmě. Co potřebujete.“Řekla jsem a uhynula stranou aby mohl projít. „Po snídani jsem si chtěl s Vámi popovídat. Zmizela jste ale rychle pryč“… Řekl a pokračoval dál. „Chtěla bych se o Vás něco dozvědět.“

„A co konkrétně?“ Zeptala jsem se.
Chvíli se rozhlížel po mém pokoji a pak spatřil zarámovanou fotku mě a Cler. „To jste vy se sestrou?“ Ukázal na fotku. „Mě jste trefil, ale vedle mě je moje sestřenka Cler. Ale máte pravdu, pro mě je jako starší sestra, kterou jsem vždy chtěla. Je super, krásná a děsně chytrá. Přeju si být aspoň z poloviny taková, jaká je ona.“

„Mně přijdete úžasná, chytrá a krásná dost.“ Usmál se na mě. „Vidíte a já si připadám úplně obyčejná.“ Otočila jsem se od fotky a pohlédla mu do modrých očí. „Nepodceňujte se.“ Znovu se na mě usmál. „Právě mě napadl skvělí nápad. Když jsem Vás viděl běžet z jídelny, utíkala jste docela rychle. Nechtěla byste si to někdy zopakovat, akorát se mnou a někde venku? Troufnete si?“ Ušklíbl se. Běhání mě zrovna moc nebavilo, ale jak bych mohla odmítnou společnost prince. „Ráda Vaše Výsosti.“

„Dobře, nechám Vám poslat nějaké sportovní oblečení. A sejdeme se zítra ráno před snídaní. A ještě něco. V soukromí pouze Nikolasi.“
„Dobře, pouze když mi budete také tykat Nikolasi.“

„Dobře Zoey.“