Selekce

20. kapitola

Po tak náročném ránu nás nechali obědvat v komnatě a zbytek dne jsme měli odpočívat. Já jsem se ale rozhodla, že když už mám na sobě to sportovní oblečení půjdu běhat. Chtěla jsem si to trochu vyzkoušet, abych se před princem úplně neztrapnila. Doma jsem sice běhala, ale jen když to bylo potřeba.

Nazula jsem si pohodlné tenisky a vyšla z komnaty. Palác byl celkem zničený po náletu rebelů. Ke mně do komnaty však nedošli. Prošla jsem hlavním vchodem a zastavila se v nádherné zahradě. Chvíli jsem jen tak nasávala vůni odkvétajících květin.
Pak jsem se rozběhla po jedné z cest. Zastavila jsem se u jednoho vysokého stromů. Všimla jsem si, že je na něm zavěšená houpačka a posadila jsem se na ní.

„Mužů tě houpat ozvalo se mi u ucha.“ Otočila jsem se a spatřila Nikolase.
Kývla jsem na souhlas. Začal houpat. A já se dívala do koruny stromu. „Víš nechtěl jsem tě sledovat, ale viděl jsem tě z okna mé komnaty, jak běžíš a chtěl jsem se přidat. Zastihl jsem tě až tady. Jsi opravdu rychlá. Možná by jsme mohli…“

Větu ale nestihl dokončit, protože jsem se otočila a přiložila své rty na jeho. Rychle jsem se ale odtrhla.
„Promiň Nikolasi já nechtěla. Já… Já jen… Miluji tě.“ Podívala jsem se do jeho očí a spatřila zmatek a ještě něco, co jsem ale nemohla pojmenovat.

„Nezlob se na mě prosím“ Zoufale jsem se na něj podívala. „Já se nezlobím, jen… Jen jsem překvapený. Ještě nikdy mě nikdo nepolíbil, když nepočítám matku. Omluvte mě už musím.“ Řekl zmateně a odešel.

Tak myslím že můj plán vychází perfektně. Chvilku jsem počkala a pak se vydala zpět do paláce. Na chodbě jsem potkala povědomého strážníka asi jen o dva roky staršího než já. Byl celkem hezký černé kudrnaté vlasy, svalnaté tělo, které šlo poznat i přes uniformou oříškové oči. Pak jsem si vzpomněla byl to ten, který mě odváděl do krytu.

„Lady Zoey“ uklonil se. „Chtěla bych se zeptat, komu vděčím za záchranu.“ Zeptala jsem se. „Lady Zoey, jmenuji se Caleb. Plním, ale jen svou práci.“ Usmál se na mě a znovu se mi uklonil. „I tak Vám chci poděkovat. A Calebe pro přátele pouze Zoey. Doufám, že budem kamarádi.“ Usmála jsem se na něj. „Byl bych moc rád La.. Zoey.“ Naposledy jsem se na něj usmála a vydala se do komnaty.

Zavřela jsem za sebou dveře a hrnula se k psacímu stolu. Vyndala jsem z něj jeden z krásných sešitů s tvrdými deskami. Ano trochu jsem se v komnatě prohrabávala. Otevřela jsem zlatý sešit a začala psát

2. 10.
Milý Jamesi,
Můj plán vychází perfektně. Dneska jsem ho poprvé políbila a myslím, že se mu to líbilo. Budu dál pokračovat a postup do Elity mám jasný.

Ano opravdu jsem pojmenovala deník. Pak jsem ho zavřela a schovala zpět do šuplíku. Lehla jsem si do postele a spokojeně usnula.