10. kapitola

184 9 0
                                    

Už uvnitř budovy letiště jsem spatřila hromadu lidí, která na nás čekala před vstupem. Stejně to vypadlo in v Severní Karolíně odkud jsme odlétali. Proto když jsem vyšla uličkou k našemu auto, které nás mělo odvézt do paláce, spustily se fotoaparáty a já už byla celkem v pohodě a i jsem si to užívala. Potěšilo mě, když  křičeli mě jméno a někteří i drželi cedule s mým jménem. Ostatní dívky na tom byly podobně.

Podepsala jsem se i pár lidem a nakonec jsem nastoupila do krásné lesklé limuzíny. Tahle byla dokonce hezčí než ta, co mě vezla na letiště. Hned potom do auta nasedla Bonnie, která si sedla vedle mě a začala obdivovat interiér limuzíny. V zápětí se k nám přidala Hannah, která celou cestu mávala lidem. Já ale poznala, že je nervózní. Než nastoupila Ava, uběhlo asi deset minut.  A to měla ujít jen asi dvacet metrů. Když konečně přišla a viděla jak ji propichujeme nevěřícně očima, pokrčila rameny a s falešným úsměvem řekla: "Moc se vám omlouvám, ale to víte, všichni mě zbožňují a já je nemohla zklamat. Pak si do uší strčila sluchátka a ignorovala nás. Nevěřícně jsme se na sebe s Bonnie podívaly.

Celou cestu jsme míjeli lidí, kteří měli na ceduli napsané mé jméno. Dívala jsem se z okna a viděla nádherné stavby. Nejen domy, ale i divadla a muzea. Řekla jsem si, že blízko paláce musí bydlet samí druzí a třetí. Ostatní lidi z nižších kast, asi odsunuli stranou aby jejich domy nehyzdili město.Čím blíž jsme byli paláci, tím hezčí domy byly.

Vždycky jsem snila že jednou budu v takovém domě bydlet. Bude mít velkou  zahradu a obří bazén s tobogánem. Ano i v mém věku. Pořídila bych si taky psa. Nejspíš retrívra, vždy mi připadal jako královská řasa. Jaká ironie že.
Najednou mi došlo jak moc blízko mám svůj sen na dosah. Ale přesto tak daleko. Prince jsem nikdy nechtěla a přesto bojuji o jeho srdce z dalšími třiceti čtyřmi dívkami. Kdybych vyhrála měla bych vše po čem bych toužila a mnohem víc. „Stálo by obětovat lásku za bohatství, domov za pohodlí?“

Tyhle myšlenky jsem hned odsunula. Jakou mám asi šanci, že se dostanu do elity natož pak, že se vdám za prince. Nechtěla jsem už na nic myslet a tak jsem se jen zbytek cesty dívala oknem ven. Stavby pomalu mizely. Nakonec jsme projížděli jen okolo lesů a polí.

SelekceKde žijí příběhy. Začni objevovat