Selekce

5. kapitola

Prohlížela jsem si další vylosované dívky, když najednou zazvonil telefon. Mamka k němu rychle běžela a já se bála, že se rakovina u Cler zhoršila. Telefonovala snad celou věčnost a když pak skončila, usmívala se. Nechápavě jsem se na ní koukla a tak začala vysvětlovat: "To bylo z paláce. Prý nám tento týden pošlou své lidi, kteří s námi vyřídí papírování. Přijde taky někdo, kdo ti změří míry, aby ti v paláci mohli vybavit šatník. Příští pátek tě dopraví do paláce."

Byla jsem ráda, že s Cler je vše v pořádku. Na druhou stranu mě ale děsila představa, že za týden už budu v paláci a to úplně sama. Ještě nikdy jsem nebyla od rodiny pryč déle než půl dne.

Nakonec mě od mých trošku depresivních myšlenek vysvobodila únava. Kývla jsem a pak jsem řekla rodičům něco ve smyslu: "jsem unavená, půjdu si lehnout" a nakonec se vypařila do svého pokoje. Jakmile jsem dorazila do svého pokoje, zavřela jsem za sebou dveře. Svalila jsem se na postel. Myslela jsem, že mě mé myšlenky budou strašit dlouho do noci, ale únava vyhrála a já hned usnula.

Objevila jsem se na hřbetě jednorožce, kderý měl hřívu barvy duhy, ale v pastelových barvách a pro jeho strst jsem jen stěží hledala slova. Byla heboučká než nejemnější hedvábí, bělejší než bílá barva. Tak bílý, že se třpytil. Jeho roh byl ostřejší než břitva a majestátní. Hrozně jsem si jízdu užívala. Vůbec jsem si neuvědomovala, že je to jen sen a o to to bylo lepší.

Jezdila jsem po úžasné pastvině, kolem krásný les. Dorazila jsem až ke skále, kde vyvěral nádherný vodopád a končil v nejčistším jezírku na světě. Seskočila jsem z jednorožce a posadila se k jezírku. Nejdřív jsem si v něm chtěla smočit nohy, ale pak jsem si řekla, že ho nebudu znečišťovat.

A najednou začalo pršet. Ale nebyl to takový příšerný tvrdý déšť, který se vám dostal pod kůži až do morku kosti a před kterým jste chtěli co nejrychleji utéct někam dovnitř. Tohle byl příjemný jarní deštík, který voněl po kytičkách a po borovém lese. Stoupla jsem si a začala tancovat. Musela jsem vypadat směšně, ale toho jsem si nevšímala. Tak moc jsem si užívala tanec a s takovou vášní, že chvíli trvalo, než se ke mně dostal mámin hlas.

Z počátku jsem ho ignorovala a dál si užívala svůj taneček. Hlas se stával čím dál tím víc hlasitější a můj nový současný svět se začal rozpadat. Nakonec zmizel úplně a zbyla jenom tma. To už ale byla mámina slova zcela zřetelná. Když jsem na ně nereagovala, začala se mnou jemně třást. Až v tuhle chvíli mi došlo, že to byl jen sen. Nechtěla jsem otevřít oči a setkat se s realitou, ale mamka na mě naléhala tak dlouho, až jsem se vzdala a otevřela oči.