Selekce

11. kapitola

Limuzína zastavila před obří bránou. Vedle ní samozřejmě stáli dva strážci v pozoru a ani nemrkli. Nechápala jsem jak to můžou vydržet.
Řidič zatím přiložil čipovou kartu k bráně  a ta s rachotem začala otvírat.
Projeli jsme bránou a zastavili asi před hlavním vchodem paláce. Tam nás řidič vysadil a odjel i s kufry někam pryč. S Bonnie jsme se na sebe nechápavě dívaly.
Najednou se  prudce otevřely dveře paláce a vyhrnuly se čtyři služebné. Každá popadla jednu z nás za ruku a táhla nás dovnitř. Zámek jsem si moc nestihla prohlédnout, ale i tak jsem si všimla jak je krásný. Všude samé obrazy a vázy s květinami.

Služebné nás dotáhly až do jednoho z velkých sálů. Bylo to spoustu židlí u zrcadel, ale skoro všechny byly obsazené dívkami. Kolem každé dívky obletovalo asi pět lidí. Služebná mě posadila do jedné z volných židlí.
Okamžitě se to kolem mě začalo hemžit lidmi, kteří se mě jeden přes druhého na něco ptali. Postupně jsem jim odpovídala: „Vlasy si chci nechat přirozené. Chci pouze zastřihnout konečky, aby se netřepily.“  Kadeřník na mě nechápavě koukal. Jako ale souhlasil a pustil se do práce. Make-up artistce jsem řekla, aby mě nalíčila co nejpřirozeněji. Pak mi dvě slečny strčily ruce do nějaké vodičky, chvilku je nechaly namáčet. Pak začaly pracovat s mými nehty. Chtěla jsem si je nechat jenom zastříhnout, ale nakonec mě přemluvily na světle růžový skoro pleťový lak.
Mezí co jsem čekala až mi uschne lak, rozhlížela jsem se kolem a hledala Bonnie. Napravo ode mě ale seděla Ava a nechávala si udělat doslova umělé drápy. Jinak se to ani nedalo nazvat.
Radši jsem se otočil na druhou stranu a konečně spatřila Bonnie. Byla krásná. Její špinavě-blond vlasy si nechala trošičku zkrátit, ale moc jí to slušelo. Byla menší než já, ale stejně hubená a měla perfektní postavu.
Když jsem se tak na ní koukala, vůbec jsem si ho nevšimla. Až když mi jedna lokna vlasů spadla do obličeje. Zjistila jsem že mi kadeřník kulmuje vlasy.
Chtěla jsem ho zádrže, ale pak jsem uviděla svůj obraz v zrcadle a fascinovaně na něj zírala.

Kadeřníků odraz v zrcadle se na mě usmál a řekl: „Chtěla jste vypadat přirozeně, já své slovo plním.“ Měl pravdu. Dívala jsem se na svůj odraz, nemohla jsem uvěřit, že jsem to já. Vypadala jsem tak nějak starší, dospělejší, krásnější. Make-up se jim opravdu povedla byl jemný a přirozený.

Celá úprava mého vzhledu trvala asi jenom půl hodiny. Pak mě chytla zase jedna ze služebnic a vedla mě pryč ze sálu. Na moje místo umístili hned další dívku.

Služebná mě vedla dál po chodbě. Na konci byly schody. Vyšli jsme po nich do druhého patra. Bylo tam mnohem víc dveří a za některými se ožívaly hlasy. Služebná mě pořád vedla dlouhou chodbou dál, až se zastavila u posledních dveří. Pak je otevřela a řekla: „Tohle je vaše komnata lady Zoey. Kdybyste něco potřebovala, zazvoňte na tento zvonek.“
Pak odešla a nechala mě tam. Zůstala jsem úplně sama.