Selekce

6. kapitola

"Proboha Zoey vstávej, už jsou tady." Řekla mamka a cloumala se mnou. Nechápavě jsem se na ní podívala, když vtom mi došly všechny včerejší události. Byla jsem vylosovaná do selekce. Budu bojovat o srdce prince, kterého jsem zatím ještě ani neviděla. Moje sestřenka má rakovinu a...Ó můj bože, dnes k nám mají dorazit první lidé z paláce.

Vystartovala jsem z postele, div jsem neporazila mamku. V mé rychlosti jsem ale nestihla zastavit a nabourala jsem do otevřených dveří skříně, kterou jsem si včera zapomněla zavřít. Zaklela jsem a posadila se na zem. "Skvělý, první den Lady a už abych byla zase neviditelná. Nechci se před všemi ztrapnit. Snad nebudu mít bouli, to bych opravdu udělala perfektní první dojem." Řekla jsem téměř neslyšně.

"Víš to máš z toho, že mě neposloucháš. Kolikrát jsem ti říkala, aby sis tu skříň zavírala. A pospěš si, ať tomu úředníkovi nemusím vařit další čaj." Řekla mamka poučným tónem. Pak vyšla z pokoje.

Rychle jsem vstala z postele, takže se mi  zamotala hlava a já málem skončila znovu na zemi. Naštěstí jsem se stihla opřít o zeď  a tak udržet rovnováhu. Chvilu jsem počkala s pak si vytáhla ty nejméně roztrhané džíny a jedno z nejhezčích triček, které jsem vlastnila a začala se oblékat. Oblékla jsem se rychle a hned vyrazila do kuchyně.

V místnosti kromě mamky a mě byli ještě další tři lidi. Dva muži a jedna slečna. Jeden z mužů byl strážce s nejspíš měl za úkol chránit je.

Nejprve jsem mluvila se slečnou, představila se mi jako Camille. Byla krásná hubená a na sobě měla nádherné šaty, které zvýrazňovaly její dokonalou postavu. Začala mě na různých místech přeměřovat krejčovským metrem a vše si pečlivě zapisovala do notýsku.

Nestačila jsem si ani na chvíli odpočinout, protože hned se na mě vrhl úředník. Začal mi popisovat pravidla soutěže: "Palác nesmíte bez dovolení prince opustit. Dokonce ani jejich Veličenstva král s královnou Vás nemůžou ze soutěže vyloučit. To může pouze jeho Výsost princ Nikolas. Pro každou dívku je návrat ze selekce těžký, proto pokud budete vyloučena a jste čtvrtá a níže, stanete se třetí, ale vaše rodina zůstane v původní kastě. Nesmíte mít žádný intimní vztah s nikým jiným než s princem. V paláci Vás budou učit historii a politiku, ale ti spíš pokud se dostanete do Elity. Nejdříve se budete učit etiketu. S ostatními dívkami se nesmíte prát, dělat naschvály, nebo kazit jejich reputaci s princem." A mnoho dalších a dalších pravidel. "Promiňte, teď to bude trochu intimní, ale musím se zeptat káže dívky - Jste panna?"

Jeho otázka mě naštvala. Už jsem na něj chtěla začít křičet, že jsem samozřejmě panna, že dodržuji zákon. (Dívka musí zůstat pannou do své svatby. Proto se všichni ženili a vdávali tak mladí. Docela středověké, že?.)  A jak má vůbec takovou drzost se mě ptát. Mamka mě naštěstí nenechala vybouchnout a s klidným hlasem odpověděla: "Samozřejmě, že je moje dcera panna. Vždyť ještě ani neměla žádného přítele."

"V tom případě." Pokračoval. "Se mi zde podepište a ještě sem, abyste potvrdila, že jste byla obeznámena s pravidly soutěže." Podal mi papíry. "A vás bych poprosil, abyste podpisem potvrdila převzetí šeku za první týden v selekci." Řekl mamce.

Nevěděla jsem, kolik peněz dostaneme, ale bylo mi jasné, že malá suma to nebude. Na operaci a na léčbu to asi ještě stačit nebude, ale už jen při pomyšlení na radost, kterou ty peníze vyvolají v mojí tetičce, jsem se cítila dobře.

Když jsem pak podepisovala papíry, byla jsem už úplně klidná. Protože všechno na co jsem myslela, byl úsměv zdravé Cler. Teď už jsem věděla, že i kdyby ten princ byl ošklivý, pyšný, snob nebo suchar, pokusím se tam zůstat co nejdéle, abych získala dost peněz na operaci a léčbu pro Cler.