Láska prochází žaludkem

5.

„Sturlo?“ rozpoznám jeho tvář.

„Hmm, kde to jsem?“ řekne rozespale.

„Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit, ale spíš tu na zemi. Co tu děláš?“

„Aha jo. Asi jsem usnul. Víš kluci se po večeři někam vypařili, asi se šli projít nebo do obchodu nevím, a nedali mi klíče od pokoje. Zkoušel jsem jim volat, ale neberou to. No a jsem celkem unavený, tak jsem se tu utábořil,“ vysvětlí mi situaci a mírně se pousměje.

„Můžeš jít ke mně, přece tu nebudeš spát na zemi.“

„Nevadilo by ti to? Není to tu zrovna nejpohodlnější.“

„Kdyby mi to vadilo, tak ti to nenabízím. Pojď!“

Pomalu se zvedne. Já otevřu dveře od mého pokoje. Naštěstí jsem ještě nestihla vybalit kufry, takže je tu celkem pořádek. Celá unavená se svalím do postele, dnešní ranní vstávání už si bere svou daň. Sturla zatím stojí u okna.

„Klidně se posaď na postel, nevadí mi to,“ nabídnu mu. Posadí se na okraj.

„Hele promiň za to ráno. Víš volali mi naši,“ omluvím svůj ranní hovor.

„V pohodě. Hlavně, že ti zlepšili náladu.“

„Jo a moc,“ zadumám se nad tím teňoučkým hláskem. „Pořád jsi mi ale neodpověděl na otázku.“

„Jo tohle. Proč jsem nemohl spát,“ na chvíli se odmlčí a podívá se mým směrem, „jsem nervózní. Úvodní zastávka svěťáku se mi hodně povedla. Všichni, trenéři, fanoušci, média, se o mně teď zajímají, mají ode mě velké očekávání a vyvíjejí se na mě tlak snad ze všech stran. 'Po Fourcadovi přichází nový soupeř Johannese Boe, mladíček Sturla Holm Lægreid. Bude i v následujícím podniku hlavním rivalem norské jedničky nebo to byla jen úvodní rozjařenost?' takovéto titulky novin na mě skáčou pokaždé, když se podívám na internet. Nevím, nemůžu kvůli tomu spát. Bojím se, že je zklamu, že zklamu sebe. Mám natrénované, vím to, fyzicky jsem na to nejlíp za celou dobu, ale moje psychika se rozpadá. Jsem teprve na začátku, všechno je pro mě nové. V takový vysněný vstupu do kariéry jsem nikdy nedoufal a teď tu je. Všechno se to ve mně mísí. Radost střídá strach,“ sdělí mi své obavy.

„Popravdě nevím, co na to říct. Nikdy jsem v takové situaci nebyla. Vlastně jen jednou jedinkrát jsem o sobě opravdu hodně pochybovala. Osud mi do cesty postavil, v té době, nevítanou, ale zároveň tu nejkrásnější výzvu. Bála jsem se, že všechny zklamu, a že mě odsoudí. Bála jsem se, že to nezvládnu. Ale jsem tu a rvu se ze všech svých sil. Nedala jsem se nikým zastrašit, ani ovlivnit. Věřila jsem v sebe, ve svou sílu a bojovnost. A díky ní jsem teď tady, i když je to pro mě pořád dost těžké,“ také si vyliji srdíčko. Nechci, aby v tom byl sám a snažím se ho alespoň trošku podpořit.
„Musíš bojovat. Ne všechno má růžový konec, ale musíš se ho držet a nenechat se vtáhnout do té černé husté mlhy, která je ti v patách. Vnímej sebe, ne okolní svět. Dost mi v tom pomohla meditace. Na chvíli se zastavíš, nic tě nerozptyluje. Jen sedíš a vnímáš své tělo, jeho rozpoložení, jeho potřeby. Dělej to, co tě baví a jak nejlíp to umíš, bez ohledu na to, co si kdo myslí nebo říká. Nenech se strhnout okolím.“

Neodpoví. Jen nehybně, bez jakékoliv emoce zírá do zdi.

„Jestli cítíš, že chceš brečet. Jestli cítíš, že všechny tvé emoce potřebuji ven...udělej to. Poté už se od toho můžeš odprostit a jít dál. Dobře? To je věc, která mi hodně pomáhá.“

„Dobře.“

Nechám ho v pokoji samotného. Jen on, jeho emoce, jeho myšlenky. Já se odeberu do koupelny. Určitě potřebuje být chvíli sám. Pod proudem teplé vody o tom začnu více uvažovat. Pro tak mladého a nezkušeného závodníka v tomhle světě to musí být opravdu těžké, uznávám. Sama si to nedokážu představit. Znenadání přijít do svěťáku, vyhrávat, přesně střílet s tak obrovskou koncentrací. Všechna média se na vás nahrnou. Okolní svět si vás začne všímat, začnou rozebírat všechny vaše chyby a přešlapy. Dokážou vás podporovat v časech dobrých, ale také na vás zanevřít v dobách zlých. Opravdu klobouk dolů, že se s tím dokáže poprat.

V koupelně jsem strávila poměrně hodně času. Když vyjdu, Sturla leží na okraji mé postele a v klidu oddychuje. Ve tváři je mírně zarudlý a víčka má pláčem nateklé. Jsem ráda, že nechal emocím volný průběh. Nechci ho budit, je toho na něj poslední dobou hodně, potřebuje se prospat. Jenže kam si lehnu já. Můj pokoj je malinký a kromě postele, stolku a skříně tu nic jiného není. Taky bych se ráda prospala. Ranní budíček a odpolední bobování mě celkem zmohlo. Nakonec ulehnu vedle něj, snad mu to nebude vadit. Ostatně je to moje postel. Ještě mu sundám boty a přikryji nás dekou. Usnu během pár minut.

~

Krásnou sobotu všem. Jak se vám líbil dnešní závod? Sledovali jste? Úžasný den pro Norsko a mistrovský narozeninový den pro Sturlu🤩. Obrovská gratulace🎉. Našim se moc nedařilo, ale nemá cenu věšet hlavu. Každý den není posvícení. Zítra je nový den a nový závod. Držím palce Makule a Bimbovy✊🏻🍀
Jinak co říkáte na nový díl? Nechala jsem naše hlavní hrdiny si trošku popovídat😏. Budu ráda za vaše komentáře a hlasování❣️. 
Ještě bych se chtěla zeptat, který den byste chtěli, abych vydávala nové díly?

AKS🌌