Láska prochází žaludkem

16.

Utápím se v jeho krásně hnědých očích.
Právě mi vyznal lásku a já nejsem schopná slova. Jako kdybych zamrzla a nevěděla, co dělat.

„Jo jasně blbost. Promiň!" s těmito slovy se zvedne, zacvakne běžky a než stačím jakkoliv zareagovat, vydá se stopou dolů do srubu.

„Počkej," vyletím na nohy a vydám se za ním ihned, jakmile se vzpamatuji.
„Tak počkej sakra!" křičím za ním, když nemám dostatečnou rychlost na to, ho dohnat.

Vážně teď utíká před odpovědí na své city? Bojí se, že ho zlomím? Nevím, co si o tom myslet.

„Chápu, kamarádi!" zaslechnu vinou větru hodně slabě, ale srozumitelně.

Kamarádi? Už dávno ne! Chlapče taky bys mě mohl nechat vyjádřit se, dát víc vteřin na odpověď, abych rozdýchala tvé myšlenky. A ne že teď letím z kopce jak raketa a snažím se vyvažovat ty ďábelské dřívka.

Řeknu vám to, že dolů to bude sešup, jsem věděla, ale že pojedu takhle rychle a nehodím hubu jsem nečekala. I když v jedné zatáčce jsem se už viděla na zemi.

Běžky nechám stát před chatkou vedle těch Sturlových, rozrazím dveře a bleskově si to šinu do našeho pokoje. Stojí u okna, zahleděný do dálky. Pomalu k němu přistoupím a obejmu ho zezadu.

„To, co k tobě cítím, už není jen kamarádství...já tě miluju Sturlo," zamumlám mu do zad.

„Opravdu?" otočí se čelem ke mně a své oči upře do těch mých.

„Ano," zašeptám a mírně si stoupnu na špičky, abych mu byla blíž.

„Miluju tě Theo," chytne mě za bradu a přitáhne do polibku.

Tohle mi chybělo. Jeho rty. V břiše mi poletují motýlci a srdce mi asi brzo vyskočí z hrudi. A jestli jsem se předtím cítila šťastná, tak teď prolétávám na růžovém obláčku duhu.

Polibky se začnou prohlubovat. Jeho jazyk si vybojuje cestu do mých úst. Rukama šmejdím po celém jeho těle, mapuju každý jeho sval, každý záhyb těla. Stejně jako se on dotýká mě. Moje mikina už je dávno na zemi a tričko putuje za ní. Ani jeho nenechám dlouho zaostávat a i jeho vrstvy oblečení skončí někde v rohu místnosti. Jemně mě položí na postel a své lokty opře vedle mě. Rty přesune na mou klíční kost a začne vytvářet mokrou cestičku níž a níž...

Následující dny se linou v příjemném duchu. Na nějaký čas se přesuneme do Obertilliachu, kde je střelnice, aby kluci mohli trénovat i střelbu.

Ti dva, Tarjei a Dale, zaměstnávají svou mysl hlavně správnou koncentrací na následující mistrovství světa, které je hlavně pro Tarjeie velmi důležité. Ví, že letos má skvělou formu, jen ji ukázat. Sturla se snaží spíš přijít na jiné myšlenky a trošku se od této skutečnosti odprostit. Jakmile jen nakousnu téma biatlon, snaží se rychle směřovat konverzaci jinam. Je na něj vyvíjen neskutečně velký tlak ze všech stran a já chápu, že jako na nováčka, který bude na MS vůbec poprvé, je toho na něj hodně.

Já mu potřebuji říct nemilou zprávu. Ale jak, když pokaždé, když začnu slovy Pokljuka, biatlon nebo svěťák, mě umlčí.

Do dějiště mistrovství světa dorazíme ještě před zbytkem týmu. Moderní hotel kousek od stadionu obýváme společně s českou a německou reprezentací. Francouzi mají hotel tradičně u jezera Bled, asi 30 minut cesty autem odtud, takže naše ranní zpívánky s Peterem padají.

V kuchyni vařím s velice milou postarší dámou Sarou. Celkem si rozumíme, obě máme zálibu v šití.

V jídelně to celé dny šumí a od každého stolu je slyšet smích. Naší zemi se daří skvěle, hlavně Tiril. Jsem ráda, že po letech se stabilizovala ve střelbě a prolomila svou smůlu na mistrovstvích.

Dnes večer je hodně veselo. Češi slaví zlato Markéty Davidové a my bronz Ingrid. Žádné bujaré oslavy to nejsou, neboť půlka mistrovství je ještě před námi, ale i tak naším přátelům z Čech na tuhle úžasnou příležitost upeču dortík.

„Já ti nevím, udělal jsem dobře?" ptá se mě Sturla, když se unavená dopotácím na pokoj.

„Podmínky se měnit nebudou a když se budeš soustředit jenom na sebe, tak to dokážeš," povzbudím ho.

Zítra se jede vytrvalostní závod mužů a on startuje s poměrně vysokým číslem. Tvrdí mi, že dvakrát top 10 je skvělé na první MS, a že je úžasné vyhrát zlato s týmem, ale já na něm vidím, že touží i po individuálním úspěchu. Navíc tenhle závod je jako dělaný pro něj. Přeci právě na 20 km vyhrál svoje první zlato ze světového poháru.

„Máš pravdu. Už půjdu na pokoj. Chci si ještě v hlavě promyslet celý závod," pomalu se zvedne z postele a líbne mě do vlasů.

„Dobře. Pořádně se na zítra vyspi."

„Dobrou a hezké sny."

Je nervózní, poznám to na něm. Ostatně, kdo by nebyl. Já se zachumlám do deky a ztěšklá víčka nechám spadnout úplně.

Ráno se po kuchyni polomrtvě potácím. Očividně mi chybí pořádný ranní budíček od Petera. Měla bych ho v následujících dnech potěšit svou návštěvou.

„Za hoďku odjezd, stíháš?" houkne na mě po obědě Sturla.

„Jasný. Jsem přece rychlá jako blesk," poťouchle se na něj usměji a valím pouklízet kuchyň.

Norská televize Nrk si mě dnes pozvala do svého studia jako speciálního hosta. Absolutně nemám šajnu, co jim tam budu specializovat, ale nabídku jsem přijala. Předpokládám, že se budou ptát na stravu. Jak jinak, když jsem kuchařka. Navíc dneska se mi to skvěle hodí, uvidím individuál v přímém přenosu.

Po příjezdu na stadion popřeji klukům hodně štěstí, hlavně tomu mému, a vydám se ke stanu norské televize. Řeknu vám ty různé podchody jsou celkem bludiště. Naráz se objevím na střelnici ani nevím jak. Naštěstí mi jeden z trenérů poradí nejrychlejší a hlavně správnou cestu. Zlatý člověk.

„Už jsem tady. Dobrý den," přiřítím se celá zadýchaná doslova za pět dvanáct.

„Dobrý den slečno Lindvik. Už jsme si mysleli, že jste na nás zapomněla," usměje se na mě Ole, náš reportér a hlavní tvář tohoto studia.

Jak jsem předpokládala, ptal se hlavně na stravu před a po závodě. V hlavě jsem měla přibližně připravené odpovědi, abych nějak nezmatkovala, takže vše šlo rychle.

Po 30 minutách slávy, kdy jsem se dostala do hlavního vysílání naší rodinkou nejsledovanější televize, jsem zamířila k trati. Našla jsem krásné místečko. Sice dál od stadionu, ale nejsou tu žádné kamery. Z kapsy vytáhnu vysílačku, kterou mi dal Sieg, abych měla info o střelbě, a závod může začít.

~

Snad se na mě nezlobíte, že jsem vynechala intimnější část, ale úplně se necítím o tom psát.😅

Jinak zaregistrovali jste, že Vasiljev obvinil Nory z dopingu? Podle mě by si měla země s takovou dopingovou minulostí jako je Rusko hlavně zamést před vlastním prahem a ne špinit a hanit ostatní.😤😠 Jaký na to máte názor vy?🤔

AKS🌌