Po večeři jsou přípravy v plném proudu. Naši kluci zapojují reproduktory, které ani nevím, kde sehnali. Francouzi zase přemisťují stoly a holky ze sebe na pokojích dělají lidi. Alkohol se chladí v lednici a já chystám skleničky. Nakonec jsme toho, na radu Petera, vzali víc. Trenéři se radši zdejchli. Podle toho, co říkala Ida, to umí Johannes a Tiril pořádně rozjet, a proto se jim vlastně ani nedivím. Když začne hrát hudba, nanosíme flašky i se sklenicemi na stoly v rohu místnosti. Holky začnou pomalu přicházet, jedna hezčí než druhá.
„No konečně. Už jsem myslela, že to ani nestihnete. To jste ty šaty snad byli ještě kupovat ne?“ spustím na moje praštěné kámošky, které opět přišly mezi posledními.
„Krása vyžaduje čas,“ řekne Tiril, pohodí vlasy a namyšleně u toho našpulí pusu. Všechny tři vybuchneme smíchy.
„Ne, rozmaže se mi řasenka!“ vypískne Ingrid, které smíchem slzí oči.
„Vy jste teda čísla!“
Dvojka k pohledání. S nima se člověk opravdu nenudí. Zajdeme si pro něco k pití. Všechny tři zvolíme cider. Nechci skončit jako posledně. Hudba na chvíli utichne a slova se ujme kdo jiný než "pořadatel".
„Tak jo lidičky. První trimestr je za námi a vánoce klepou na dveře. Tak si to pojďme dneska pořádně užít a oslavit tyhle svátky dnes s přáteli, v příštích dnech v kruhu rodinném. Ale moc to nepřežeňte mí norští kolegové, zítra na nás čeká letadlo a s kocovinou se moc nekamarádí. Šťastné a veselé!“ radostně zvolá Johannes a jídelnou se rozezní vánoční písničky.
Last Christmas je srdcovka. Přidají se k nám i další holky a společně tančíme a zpíváme uprostřed parketu jak pominuté. S každou následující skladbou přichází čím dál větší touha, už být doma u vánoční stromečku a pozorovat radost v očích mých nejbližších. Už jen pár dní a touha se stane skutečností. Teď jsem ale tady, mezi skvělými lidmi a užívám si s nimi každou sekundu tohoto večera. Při ploužáku mě o tanec první požádá Dale. Řeknu vám, jak ten kluk šlape na špičky, to snad nemůže být pravda. Druhý tanečník, jímž je Emilien Jacquelin, naštěstí reputaci mužského pokolení vylepší. Jakmile dohraje písnička, zapluju ke stolu, u kterého sedí Ida. Dlouho však neposedím.
„Nezatančíme si?“ ozve se za mnou známý hlas, jehož majitele vyhlížím už několik minut.
„Že váháš,“ zvednu koutky do úsměvu a nasléduji Sturlu na parket, kde zaujmeme místo mezi ostatními páry. Ruce mi položí na boky a já mu ty své obmotám kolem krku.
Krásně voní a v té bílé košili vypadá nádherně. Je to zvláštní, vidět je všechny v nějakém jiném než sportovním oblečení. V pozadí hraje píseň Afterglow. Pohupujeme se do rytmu a díváme se celou dobu vzájemně do očí. Ani jeden nic neřekne. Slova nejsou potřeba. Užívám si téhle chvíli. Najednou se cítím klidně a bezstarostně. Když doznívají poslední tóny, dá mi lehoučkou pusu na čelo a pozve mě na něco k pití. Posadíme se k volnému stolu a dáme se do řeči.
„Počkej ujasněme si jednu věc, já vážně slintám ve spánku?“ zeptám se ho po tom, co dovypráví dnešní zážitky z trati. Skončil v top desítce a i přes dva omyly na střelnici, zní šťastný jak blecha.
„No to mi ani nepřipomínej! Ještě teď suším tričko od tvých slin,“ uchechtne se a já zrudnu.
„A taky musíš usnout v tom nejnapínavější fakt,“ postěžuje si na oko naštvaně.
Než stihnu zareagovat, přijde Dale s Vetlem a zatáhnou ho do středu místnosti. Hudba začne nabírat grády. Už to nejsou jen slaďáčky, ale i pořádné písničky, při kterých se správně paří. Vzápětí poznám, o čem Ida u večeře mluvila. Johannes se chopí mikrofonu a začne zpívat. Pokud se tomu tak dá říkat. Tiril zase udržuje taneční mood.
U některých je obsah alkoholu v krvi poznat víc, u některých míň. Já jsem první případ. Ale mně stačí málo a už se mi pletou nohy. Uprostřed tanečního kotle nechci nikoho povalit na zem, proto raději popadnu už vážně poslední láhev piva a zamířím do kuchyně. Sednu si pod stůl, opřu se o desku a zadívam se z okna, přes které na mě dopadá svit měsíce.
Má mysl začne pracovat. Dnes jsou to tři roky. Před třemi lety se můj život otočil o 180 stupňů. V té době, jsem to ještě netušila. Teď už to vím. Jak ta jedna jediná noc změnila celý můj život.
„Se tady zašíváš jo?“ vyruší mě z přemýšlení majitel těch nejkrásnějších hnědých očí.
„To mi nedělej, vždycky přijdeš jak duch,“ vylekaně k němu vzhlédnu. Chci se postavit, ale alkohol, který mi koluje tělem dá jasný signál, že to není nejlepší nápad. Díky bohu mě Sturla chytne a já tak padnu jemu do náruče. Začnu se smát na celé kolo.
„Pane bože, koliks toho vypila?“ dotazuje se můj zachránce, u kterého není po alkoholu ani stopy.
„Takhle malinko,“ ukážu mu milimetrovou vzdálenost mezi ukazováčkem a palcem.
„Pojď prosimtě, pomůžu ti na pokoj,“ chytne mou ruku a chce si ji dát kolem ramen, ale já ho zastavím.
„Hele klídek jo, zas tak ožralá nejsem. Navíc chodit ještě umím! Ale tak můžeš mě doprovodit.“
Zvedne ruce obranném gestu a v tichosti mě následuje. Nebudu vám lhát, dostat se na pokoj nebylo tak lehké, jak se zdálo. Párkrát jsem to vzala ramenem o futra, drcání výtahu taky nebylo nic příjemného a závěrečná rovinka k mému pokoji byl tentokrát spíš slalom. V hlavě si děkuji, že jsem nezamčela pokoj, protože trefit se klíčkem do zámku by byl pro mě nadlidský úkol.
„Můžeš dál jestli chceš!“ křiknu na Sturlu, který stále stojí ve dveřích, zatímco já už jsem se stihla vyvalit na postel. Slyším jak zavřel dveře a cítím prohnutí matrace. Oba dva ležíme a díváme se do stropu.
„Víš, je zvláštní, že kdyby se nestala ta jedna jediná věc, tak všechno mohlo být jinak,“ řeknu svou myšlenku, která mě vrtá hlavou už nějakou tu chvíli, nahlas.
„Pravda. Ale nerad přemýšlím nad tím coby, kdyby. Prostě se stalo a v určitém směru tě to vždy posune kupředu. I když jen kousek. Všechno se děje z nějakého důvodu.“
„To nepopírám, jenom říkám, že je to zvláštní. Otázek coby kdyby mám za sebou už hodně a nechci se k nim vracet. Jsem ráda, za to, co se stalo, protože díky tomu, mám Guse, který mě rozveseluje a každý den mě utvrzuje v tom, že jsem se rozhodla správně, i když je to někdy opravdu boj.“
„Guse?“ diví se.
„Mého syna,“ hlesnu.
~
Tak je to tady!🥳 Thea má syna! Možná jste to někteří vytušili z minulých dílů.😏 Jakou očekáváte reakci Sturly?😉
Jinak dneska stíhačky a všichni moji favoriti mají skvělé startovní pozice, tak snad jim to klapne💪🏻🤩
AKS🌌
ČTEŠ
Láska prochází žaludkem
Fanfiction„Kdo mi to tu loupe perníček?" špitnu jeho směrem. Příběh dvou mladých lidí, které spojuje víc, než si oba myslí.
