Láska prochází žaludkem

32.

Všechno jsem mu řekla. Všechno, co vím. Svému bráškovi, jedinému člověku, kterému teď můžu věřit.

„Že já jsem mu rovnou jednu nevrazil,“ zahřmí Matti, když v slzách ukončím svůj monolog.

„Ne aby tě někdy něco takového napadlo,“ zhrozím se, „nic bys tím stejně nevyřešil.“

To by tak ještě scházelo. Nechci, aby se kvůli mě s někým pral. Matti je horká hlava. Nejdřív jedná, pak až myslí. Díky Bohu, že Sturla je právě v letadle a každou vteřinou se odtud vzdaluje. Matti má tím pádem čas nejdřív přemýšlet. Jinak věřím, že kdyby to věděl než tu Sturla zazvonil, určitě by mu jednu uvalil.

Zatímco Matti pravděpodobně střádá plány proti Sturlovi, kterým se budu snažit jakkoliv zabránit, já si jdu lehnout opět s hlavou plnou myšlenek. V paměti mně totiž utkvělo jedno slovo - týden. Věděl to jen týden, zní mi stále dokola v hlavě. Myslel to vážně? Fakt o mně nevěděl? Nevěděl kdo jsem? Až jsem mu to řekla, napadlo ho, že by to mohl být on? Nebo si mě chce jen rychle udobřit? Zamést svou vinu pod koberec?

Následující dny jsou plné stereotypu. Ráno snídaně, dopolední procházka, oběd, polední šlofíček, odpoledne na hřiště a po večeři pohádka na dobrou noc. Jediný den se od všech liší a to sobota, kdy oslavujeme Gusovi narozeniny. Krásný den. Jsem ráda, že si ho Gus užíval plnými doušky. Ta radost v očích a úsměv na jeho tváři při sfoukávání svíček na dortu byly k nezaplacení.

Jinak stále nemám čas, ani sílu, něco řešit. Mobil mám hozený někde v koutě zahrabaný pod hromadou věcí a nechci ho ani zapínat, natožpak hledat. Chci se věnovat svému synovi. Užívat si "klidného" života matky na mateřské dovolené, jejíž jedinou starostí je, aby jejímu dítěti nic nechybělo.

Jenže tomu mému chybělo. Otec. A jsme zase u toho. Vzpomínky na Sturlu. Na smích, který se nesl prostorem, když si ti dva hráli. Na radost, které u nich vždy propukla, když jsem před ně postavila jejich nejoblíbenější jídlo. Na zmatek a nepořádek v kuchyni, když mě chtěli překvapit narozeninovou snídaní. Na slzy, které uronili, když Gus spadl na cínového vojáčka, kvůli čemuž má teď nad obočím drobnou jizvičku. Sturla, který ho měl hlídal, si to tehdy ohromně vyčítal. A samozřejmě na lásku, která nás všechny spojovala a vytvářela z nás fungující rodinu.

Co si budu nalhávat, opravdu mi Sturla neskutečně chybí. Moje srdce přesně ví, co chce a co potřebuje, ovšem má hlava se tomuto důležitému orgánů snaží jakkoliv bránit.

Na chvíli ve mně převládne cit a ve chvíli slabosti se odhodlám, vyhrabu svůj telefon a už už chci kliknout na Sturlovo jméno, když v tom mi blikne příchozí zpráva od Tilly.

«Nezajdeme na kafe? Jsem v Oslu»

S úsměvem ihned odepíšu a domluvíme se na místě a času setkání. Za čtvrt hodiny mám být v malebné kavárně kousek odtud, proto se začnu rychle oblékat. Ještě napíšu Mattimu, ať ví, že nebudu doma a že s Gusem může být v aquaparku dýl. Nakonec nazuju své oblíbené boty a hodím mobil do kabelky. Ve všem tom spěchu zapomenu i na jakoukoliv komunikaci s mužem mě nyní vzdáleným, ať už distančně, či citově. Můj rozum tím pádem opět vítězí.

S Tilly bychom si mohly povídat klidně hodiny. Dlouho jsme se neviděly, proto toho máme hodně co říct a pusa se nám prakticky nezastaví. Všechno je jako dřív. Rozumíme se jako kdysi. Opravdu mě mrzí, že jsem s ní po té události přetrhala všechny vazby.

Od začátku z ní však cítím nervozitu.

„Tak co je? Říkej honem,“ naléhám na ni.

„Sturla,“ hlesne jen.

„Opravdu ho chceš teď řešit?“ bezmocně vzdechnu.

„Vážně si myslíš, že on nebyl taky na šrot?“ neodpoví na moji otázku, naopak položí mi tu svou.

„Já nevím jejda. Asi byl. Byla to párty, tak jasně že byl. Ale záleží na tom?“ rozhodím rukama.

„Takže mu to neodpustíš?“

„Jak bych asi mohla? Věděl...“ nenechá mě dokončit větu.

„Ale on nevěděl, kdo jsi Theo,“ přeruší mě přesvědčeně.

Nevěřícně se na ni podívám. Jak si tím může být tak jistá. Už chci něco říct, ale ona začne mluvit dřív.

„Sturla byl na střední můj spolužák. Doteď se známe a stále jsme dobří kamarádi. Asi dva týdny zpátky za mnou večer přišel a chtěl znát jméno té holky, se kterou jsem ho tehdy viděla jít do pokoje. Musel vědět, že já jediná jsem tam byla střízlivá a já mu tak mohla říct pravdu. No a tak jsem mu řekla tvoje jméno. Na nic víc se už neptal. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by tě znal nebo že byste byli dokonce spolu,“ dopoví s očima upřenýma na mě.

Když na ni stále nechápavě civím, dodá: „Víš přece, že nepiju, že mám problémy s játrama.“

A jo vlastně. Já hlava děravá. Úplně jsem zapomněla na ty její zdravotní problémy.

Moc nevím, co jí na to všechno mám říct. Napadne mě snad jediné: „Proč jsi mě nezastavila, když jsi mě s ním viděla jít do toho pokoje? Znáš mě přece, víš, že se tak normálně nechovám. Že bych se tak s fleku s někým vyspala.“

„Snažila jsem se, ale odstrčila jsi mě. Byla jsi jak vyměněná,“ odvětí.

Tak asi logicky, když jsem vypila všechno, co mi přišlo pod ruku, pomyslím si.

Další větou mě však odrovná: „Později jsem se dozvěděla, že ti něco dokonce lupli do pití.“

Nevěřím vlastním uším. To opravdu někdo dělá? Házet mladým holkám něco do pití? Je mi zle.
Je mi zle z těch lidí.
Je mi zle z pomyšlení na celou tu párty.
A hlavně je mi zle ze sebe samé. Jak já jsem mohla něco takového dopustit.

„Proč si mi nic neřekla? Proč si mi neřekla, kdo to byl?“ přeskakuje mi hlas se snahou nerozbrečet se uprostřed plné kavárny.

„Nevěděla jsem, že s ním máš dítě. Nikdy jsi mi to neřekla. Od té doby ses mi neozvala. Myslela jsem, že to byl jen úlet a že žiješ dál,“ starostlivě mi stiskne ruku, kterou mám položenou na stolu.

„On tě za mnou poslal, že?“ dojde mi.

„Zlobíš se?“ podívá se na mě omluvně.

„Na tebe? Jak pak bych mohla. Děkuji, že jsi mi to řekla,“ vstanu od stolu a jdu ji pevně obejmout.

„Prosím tě, hlavně to nezazlívej Sturlovi. Je to hodný kluk a má tě opravdu rád. A jestli ho miluješ i ty, tak si to vyříkejte a zbytečně se oba netrapte.“

~

Zdravím všechny u nové kapitoly. Jak se máte?🤗

Poslední dobou píšu na poslední chvíli a nemám nic předepsané. Valí se toho na mě hodně ze všech stran, ale i tak se snažím vydávat kapitoly včas.

Jinak co říkáte na vývoj příběhu?😉
Budu ráda za každou hvězdičku a komentář.⭐

AKS🌌