Láska prochází žaludkem

26.

Následující dny se nesou v poněkud zvláštní atmosféře. Alespoň já to tak cítím. Připadám si zde jako páté kolo u vozu, jako nechtěná a nevítaná návštěva. Sturla mě konejší, že to tak není, ale co pak mě to má uklidnit, když mě jeho matka nazve, cituji, "přísavkou na peníze". Nejradši bych spakovala svých pět švestek a rovnou čarou zamířila co nejdál od tohoto domu.

Ale Gusovi se tady líbí. Již několikrát byl s Torem a Sturlou na běžkách. Já se k nim samozřejmě vždy přidám, neboť být v domě sama v přítomnosti oné dámy bych rozdýchávala asi dlouho.

Dneska ale nastává kritický okamžik. Kluci odjeli sami, neboť moje tělo už si žádá odpočinek.

Celé dopoledne hraji s paní Laegreid na schovávanou a musím říct, že celkem úspěšně. Kolem poledne to ale vzdám, nejsem přece žádné malé dítě, a zajdu za ní do kuchyně, jestli nechce pomoci s přípravou jídla.

„Ne. Hoď nohy na stůl a nedělej si starost,“ hrubě odsekne a ani se na mě nepodívá.

„Opravdu vám ráda pomůžu. Stejně nemám co na práci, tak budu aspoň něco platná,“ snažím se znít co možná nejmileji, ale řeknu vám, v žilách se mi vaří krev.

„Nikdo se tě o nic neprosí,“ štěkne a věnuje mi svůj zlostný pohled.

Tak jo, na to už vážně nemám. Že já jsem radši nebyla potichu a nezůstala v pokoji.

Jenže mě někde vzadu v hlavě popostrčí neznámý mužíček a já se s pevným a neústupným hlasem vrátím zpět za ní.

„Můžu se zeptat, co proti mně máte? Snažím se být milá a vy mě stále jen peskujete a urážíte,“ až samotnou mě překvapuje s jakou kuráží to řeknu.

Stojí jako opařená. Asi nic takového ode mě nečekala. Popravdě já od sebe taky ne.

I přesto pokračuji dál: „Já vašeho syna miluji. Je to jediný člověk za posledních pár let, který mi opravdu hodně psychicky pomohl, i když o tom asi ani neví. Dokázal mi vrátit jiskru do života a ukázal mi smysl bojovat. Nestojím o jeho slávu, ani peníze a rozhodně ho nechci nijak omezovat nebo brzdit v kariéře. Já chci být jen šťastná, milovat muže, který mi lásku opětuje a být milovaná mužem, který při mně bude vždy stát a který mi pomůže na nohy, když spadnu na dno, a to váš syn je.“

Cítím, jak mi vlhnou oči, a dlouho tu nedokážu stát bez toho, aniž bych se rozbrečela. Opravdu pro mě Sturla hodně znamená a až po tom, co jsem to právě vyřkla nahlas, jsem si uvědomila jeho výjimečnost v mém životě. Od ženy stojící naproti mě nezaznamenám žádnou reakci, proto se raději rychle vydám do pokoje.

„Můžu?“ ozve se po několika minutách ťukání na dveře.

Zvednu se z postele a otevřu ženě, která zde stojí se sklopenýma očima. Vejde do místnosti a posadí se na okraj postele. Já zaujmu místo na opačném konci a čekám, co z ní vypadne.

„Promiň mi moje chování. Já...já...no Sturla,“ netrpělivě zvednu obočí, když se snaží ze sebe dostat nějaké slovní spojení.
„Sturla měl před pár lety přítelkyni, Linneu. Ze začátku se tvářila jako fajn holka, rozuměly jsme si. Jenže strhla Sturlu ke špatným věcem. Nechodil na tréninky, nesoustředil se na nic, začal pít, chodit na párty, ale vypadal vedle ní šťastný a navíc už byl dospělý, tak co jsem mohla dělat. Pak Sturla onemocněl a ona se na něj během pár dnů vykašlala. Nechala ho v té nejtěžší chvíli samotného. Zlomilo ho to a já ho nechci vidět znovu tak moc na dně jako tehdy. Omlouvám se, jestli jsem se k tobě chovala hrubě. Jen mi dej čas. Snad mě chápeš,“ dokončí svůj monolog a omluvně ke mně vzhlédne.

Chytnu její rozklepané ruce a jemně ji obejmu.

Moc nevím, co na to říct. Jsem zaskočená. O někom jako Linnea Sturla nikdy ani slovem nezavadil. Moně rozumím, chce chránit svého syna, ale na druhou stranu mně dost ublížila a ranila.

„To jsem nevěděla,“ hlesnu nakonec.

„Jak jsi taky mohla. Sturla o tom s nikým nemluví.“

Jen souhlasně přikývnu. Muselo to být pro Sturlo těžké, proto chápu, že se o tom nezmínil.

„Jsi moc hodná holka, Theo. Miluješ Sturlu nade vše. Viděla jsem to od první chvíle, co jsi k nám přišla, jenom jsem si to nechtěla přiznat. Začneme od začátku prosím?“

„Budu ráda,“ řeknu s úsměvem a patrnou slzou v oku.

Přesuneme se do kuchyně, kde mám konečně dovoleno přiložit ruku k dílu. Obě se vzájemně snažíme trochu poznat a dozvědět se něco málo.

Celý den se následně nese v pohodové atmosféře. Vlastně celý pobyt zde byl od tohoto okamžiku příjemnější.

Poslední večer všichni společně hrajeme ty zatracená písmenka nebo taky jedním slovem a všem známějším scrabble. Nikdy nepochopím ty lidi, co v těch sedmi náhodných písmenech vidí jakékoliv slovo. Zato rodinka Laegreid je celkem na koni. Vítězem se po, pro mě úmorné, hodině stává Sindre, starší bratr Sturly, který nás dnes poctil svou návštěvou. Jak jste asi pochopili, není to moje oblíbená hra, proto jsem šťastná, že je někdo vítěz, což jasně značí konec.

Později se s Torem dostanu do debaty o tom, jak vést děti ke sportu už od dětství. Při té příležitosti Mona vytáhne fotoalbum a začne nám ukazovat všechny zvěčněné okamžiky úspěchů svých dětí.

Mírně mě zděsí pohled na jednu z fotek. Ten chlapeček na fotce vypadá téměř identicky jako Gus.

„Kdo je to?“ zeptám se zvědavě.

„To je Sturla. Mohly mu být tak tři roky,“ zasní se na chvíli Mona.

Sindre sklouzne pohledem na fotku a pak na Guse. Zopakuje to ještě dvakrát a pak se otočí na Sturlu

„Poslyš, nepřijde ti, že Gustav vypadá jako by ti z oka vypadl,“ trošku svraští obočí Sindre.

„Ani ne,“ prohodí s hlavou v oblacích Sturla.

Mona se zarazí a Tor pohledem těká mezi hrajícím si Gusem a svým mladším synem.

Tak jo, chce tady snad někdo naznačit, že Gustav je Sturlův syn? Dobře, nebuďme paranoidní a řekneme si fakta. Jeho tvář jsem poprvé viděla v Kontiolahti a pravděpodobnost, že jsme se potkali někdy dřív je velmi mizivá, natožpak, že jsem s ním něco měla. Takže vyloučeno. Navíc ta fotka na tom není s kvalitou zrovna nejlíp a úhel, pod jakým je vyfocená, trochu zastírá tvář chlapce.

Východ slunce. Můj prozatím poslední zde a taky poslední ranní káva na krásné terase s impozantním výhledem. Bude mi to tu chybět. Opravdu jsem si to tady za poslední dny hodně zamilovala. Příroda a klid. Ale sladký domov už volá.

~

Zdravím všechny opět po dlouhé době. Nový díl je tady, tak snad se vám příjemně četl☺️. Co říkáte na dnešní závody? Trochu mě mrzí, že Sturla nestartoval ve štafetě😪, ale doufám, že si odpočinul a načerpal síly na zítřejší stíhačku💪🏻💗

AKS🌌