Twins || DRAMIONE ✅

~35~

Hermiona nervózně procházela po místnosti. Od posledních narozenin dvojčat a od soudu Draca Malfoye uběhl už téměř rok. Březen byl tady a s ním se blížily i narozeniny 12. těch dvou malých potvůrek.

Moc dobře si vzpomínala, jak doapdli jejich poslední narozeniny, když se na ně vykašlala. Tehdy nikdo ještě netušil, proč pro ni soud takového tuctového smrtijeda byl tolik důležitý. Ani sám Malfoy to nevěděl.

Ke stávající situaci musela prohlásit, že jejich letošní narozeniny nemusí být nutně lepší.

Právě chodila kolem do kola a vzlykala. Děti ze školy uvolněny nebyli a Dracovi za chvíli končilo vyučování.

Proboha jak se to stalo, že je její život najednou tak vzhůru nohama? Vůbec netušila, kdy nad veškerým děním ztratila kontrolu.

Angelina vyšla z pokoje. Tváře měla od slz a hladila si vypouklé bříško. Bylo evidentní, že nepotrvá dlouho a malý George Weasley bude na světě.

"Tak co?" zeptala se netrpělivě Hermiona.

Právě se nacházeli v nemocnici U Svatého Munga, kde ležel George Weasley, který si před pár hodinami pokusil uříznout zbývající ucho. Hermiona si od války úplně odvykla pohledu na krev a násilí, proto teď nemohla přestat myslet na tuto vzpomínku a stále brečela. Byla jako uzlíček nervů. Zuzy před chvílí odešla domů a Hermionin stav se v zajetí samoty horšil. Nechápala, že taková Angelina stále stojí na nohou.

"Vymazali mu paměť-" Hermiona se už už nadechovala, aby zaječela, ale dívka snědé pleti ji zarazila mávnutím ruky. "Vymazali mu vzpomínky na Freda, protože mu to způsobilo spoustu bolesti. Vzpomínky jsou uloženy v kufříku, který jsem poslala do Bradavic, aby ho McGonagallová uložila do Brumbálovi staré pracovny blízko myslánky. Až bude správný čas, George se na ně sám podívá."

Angelina mluvila o svém manželovi stále s láskou a. něžností, byť ji docházelo, že bez ohledu na ni nebo na jejich děti se pokusil odejít z jejich světa. Moc ji to bolelo, ale snažila se to přehlížet. S lehkým úspěchem.

"To nebyla jiná možnost?" položila spíše řečnickou otázku Hermiona. Sama by aplikovala stejnou "léčbu", kdyby byla ona sama lékokouzelnice.

"Vlastně byla, mohl by tu zůstat a prý by byl na pokoji se samotným Zlatoslavem Lockhartem." ušklíbla se Angelina.

Hermiona pochopila, proč černoška zvolila alternativu se smazáním paměti.

Angelina k večeru odcházela z nemocnice s Georgem ruku v ruce. George se po dlouhé době usmíval a vypadal velice uvolněně. Všem bylo jasné, že prázdné místo v jeho srdci nebylo naplněno, ale odstraněno. Což skrze všechno bylo pozitivní.

Draco to odpoledne dorazil později, než slíbil, ale přece jen. Na Georgovu zrození už byl přítomen, přičemž jednou rukou objímal konejšivě Hermionu a druhou Angelinu, která podporu potřebovala nejvíce.

Vycházeli ve dvojicích z nemocnice, teď už každý bse svou spřízněnou duší. Na tu chvíli se všechno zdálo být úžasné... dokud nenastal ten miniinfarkt po kterém vše bylo ještě vylepší.

Angelina hlasitě vyjekla. George od ní vyděšeně uskočil, protože mu v první řadě nedošlo, že to co vytéká z jeho ženy není moč.

Hermiona s Dracem automaticky doběhli k ní, každý z jedné strany a už se s ní belhali zpět do nemocnice.

George jakoby zamrzl na místě na ně řval: "DOSTAŇTE JI ZPÁTKY DOVNITŘ!"

Než začal pobíhat dokola. "UŽ JE TO TADY! UŽ JE TO TADY! PROBOHA CO JÁ BUDU DĚLAT?! VŽDYŤ JSEM SE POŘÁD NEVZPAMATOVAL Z TOHO, ŽE MÁME FREDA! U MERLINA KDO MU DAL TAKHLE PITOMÝ JMÉNO?"

"GEORGI!" zaječela uprostřed jeho monologu Hermiona ode dveří nemocnice.

Jak že je to dlouho od poslední kapitoly? Možná rok?! Půl roku? Ne, omlouvám se, vůbec nemám ponětí, jak to zakončit, ale pomalu se nám to blíží... 😁

Hezký zbytek čtení a děkuji za všechny ⭐💬 moc si toho vážím 💞💞🤗

Tinka 🖤