Twins || DRAMIONE ✅

~25~

Hermiona:

Vešla jsem na ošetřovnu, podívat se, jak se daří Heyly. Nevěděla jsem, co přesně se stalo, ale chtěla bych to nechat jen mezi nima. Když budou chtít vyřídí si to mezi sebou i beze mě.

Zaslechla jsem tichý vzlikot a vzhledem k tomu, že jsem neviděla jiného studenta než svou dceru, usoudila jsem, že to ona pláče.

Rozběhla jsem se k ní a objala ji. Žádné otázky ohledně toho, co se stalo, ani nic k tomu, co Dracovi provedla. Jen to objetí, do kterého jsem nasadila veškerou svou mateřskou lásku.

,,Já...je toho hodně..." zavzlykala a popotáhla. Odtáhly jsme se od sebe a já jí podala kapesník, který uvítala.

,,Není to jak se zdá." zašeptala jsem a pohladila ji. Nevěděla jsem, o čem konkrétně mluví, ale musela neco říct, co by ji alespoň trochu povzbudilo.

,,Ne? Já to viděla mami! To všechno... A pak to zrcadlo, ten malej blonďatej... Byl ve Zmiozelu..." brečela a já neudržela slzy a rozbrečela se taky. Co se dalo dělat. Řeknu jí to teď nebo nikdy. Je čas. Čas na tu pravdu, které bude muset hrdě čelit tváří v tvář.

,,Potom to zrcadlo... Já... Kloubouk..." do kapesníku znovu utřela slzy a nadechla se. ,,Ve stopách svého otce..." zamumlala a já ji hladila po zlatých kudrlinách, anižbych rozumněla tomu, co říká. Nechápala jsem ji vůbec. ,,A ty mi tu říkáš, že to není jak se zdá?" zavrčí pobouřeně a odstrčí mě od sebe. Trochu mě to zaskočí.

,,Zlatíčko, uklidni se." zašeptám k ní, ale ona protočí očima.

,,Zlatíčko..." řekne stejně sladkým podtónem jako před tím já. ,,Přestaň mi lhát."

Pak si vezme svou hromádku věcí a odejde z ošetřovny do sklepení, do zmiozelských ložnic, o kterých ví, že mě tam nikdo nedostane.

Možná bych se na ni měla zlobit, ale já ji chápala. Měla plné právo na mě být naštvaná...