Twins || DRAMIONE ✅

~1~

Hermiona doopravdy spěchala na ministerstvo a nyní ji doopravdy tlačil čas. Popadla telefon a chvíli jen prázdně sledovala displey. Nakonec doopravdy vytočila číslo svého ex přítele.

,,Rone?" zašeptala- nechtěla totiž probudit zbytek obyvatelstva jejího bytečku.

,,Hm?" odpověděl bez zájmu. Stále se na ni po těch letech zlobil.

,,Víš, Ginny už není na mateřský a do patnácti minut chůvu nenajdu!" zavzlykala tiše, oblíkajíce do bílých upnutých šatů, které nádherně obepnuly její půvabnou, štíhlou postavu. ,,Pohlídáš prosím dvojčata?"

...

...ticho...

...

,,Dobře, ale nezvykej si." utrhl se, ale konečně zněl o trochu více uvolněně.

,,Děkuju, buď tu co nejdřív, prosím."

Pípnutí po zmáčkutí červeného tlačítka, ukončil jednu z mála konverzací za posledních mnoho let, od jejich rozchodu.

Začala se oblékat do béžového kabátu a okolo krku obmotávala jarní šátek. Ještě hbitě obtáhla rťenkou ústa a přepudrovala nos, když zrzavý mládenec zazvonil konečně u jejích dveří.

Otevřela stydlivě. Avšak přívětivý pozdrav alespoň pro tuto chvilku prolomil ledy.

,,Takže dohlídni, že po obědě- který je v lednici a stačí ohřát, musí mít alespoň tak půl hodiny klid." dávala mu ve spěchu poslední rady, až se jí lehce pocuchal účes, a z dříve pevného drdolu na temeni hlavy, teď trčela spousta rozlítaných pramínků. ,,Taky nezapomeň na svačinu, mají tu přesnídávky, spoustu ovoce a mělo by tu být i pečivo..."

,,Klid, já to zvládnu a jim už taky není pět." řekl prostě a očima přeletěl po bytě.

,,Já vím, ještě jednou moc díky. Na ministerstvu máme ohromný frmol a já vůbec nic nestíhám!" orosily se jí oči a ona věděla, že brečí. ,,Být máma i táta je tak strašně těžký! Můžu být ráda, že mi s tím všichni tolik pomáhají..."

,,Nebreč, vedeš si výborně." utěšoval ji a chvílemi chtěl Hermionu i vtáhnout do objetí, avšak se tohoto pocitu bezzúspěšně zbavoval.

,,Tak já už běžím. Kdyby se cokoliv dělo, zavolej." houkla, obula vkusné lodičky a vyběhla ven.

Byla pryč, proběhlo mu hlavou. Zbyly mu na krku dvě destiletý mimina. Kdo byl vlastně jejich táta? Kdyby on, Hermiona by mu to zajisté řekla. Vždyť to ale bylo někdy okolo doby, kdy spolu ještě byli. Podváděla ho snad? Ne, to určitě ne, to se jí nepodobalo. Pak co se ale stalo?

Mezitím dostal hlad. Hermiona říkala, že v takových případech si může vzít cokoli co najde, proto začal mermomocně hledat. Pootevíral několik skříněk a z jedné vytáhl proteinovou tyčinku. To mu bude prozatím stačit. Začal zavírat skříňky, až v jedné zahlédl na dně ležet, schovaný pod hromadou utěrek nějakou fotografii. Ultrazvuk. Co ten tu dělá?

Už už se schýbal, že se podívá podrobněji, avšak...

,,BAF!" uslyšel křičet dvojitý dětský hlásek.

Ron zděšeně nadskočil.

,,Sakra holky, tohle mi už přestaňte dělat!" zahuhlal s úsměvem a čelem, které při výkřiku polil studený pot.

,,Dobře, ale co tu děláš? Vezmeš nás k tetě Ginny ty?" zatleklala si dívka se světlými vlásky. Heyly. Posunula si brýle na nose blíže ke kořeni nosu a vyskočila vysokou barovou židli.

,,Ale kdepak, dneska se budete muset spokojit se mnou..." zahuhlal na oko smutně, ale poočku sledoval ty dvě a jejich posměšné výrazy.

,,Ale zahraješ si s námi famfrpál, viď!" zajásala brunetka a Heyly si odfkla.

,,Ne, já nechci famfrpál!" dupla si naštvaně. Na to kolik knížek měla přečtených, by se člověk nakonec ani nedivil, že nesnáší veškerou sportovní aktivitu. VEŠKEROU!

Za to brunetka Deisi knížku zvládne tak akorát vyhodit. To dělá z platinové Heyly velmi vyjímečnou desetiletou letou čarodějku, takovou malou skoro Hermionu.

,,Můžeš si vzít knížku a jít se na nás jen dívat!" navrhl Ron a Deisi tomuto návrhu zafandila.

,,Tak jo."