Twins || DRAMIONE ✅

~33~

„Rone, byla jsem zoufalá! Byla to jen jedna večeře! Nic to neznamenalo a nechápu jak si vůbec můžeš myslet něco jiného.” zasyčela do sluchátka, ale na to byl Ronald až příliš svérázný a tvrdohlavý.

„Chápu, máš děti, ale oba jsme už dost stáří na to, abychom váhali. Hermiono, nikdy jsem tě neměl nechat jít. Nikdy jsem tě nepřestal milovat, hrozně mi na tobě záleží. Ty víš sama nejlíp, že na to, kolik se jich kolem tebe motá s tebou nějak málo zůstává. Ale já nikdy neodešel, stále jsem tu byl s tebou! Nedělej mi to a dej mi šanci. Dej nám šanci.”

Chvíli neříkala nic, ale když pochopila, že mu na to co odpovědět nemá, položila to. Neslušné ale momentálně jen radikální. Nádech výdech. Celý hovor měla absťák, ale když se konečně zachumlala do peřiny a otočila kolem svého těla jeho svalnatou paži, začala se cítit konečně zase v bezpečí. Ochranitelsky ji stisknul.

„Kdo to byl?” zachraptí a volnou rukou si promasírujete bledý obličej. Noc byla pro oba velmi náročná, ale jistě všichni chápeme, že to bylo jistě nádherné.

„Ronald, nedá si pokoj.” zavrčí a Draco se napřímí. Ani jednomu to nepřipadalo jako něco pozitivního.

„Ví o... O nás?” zeptá se, ačkoli předem dávno odpověď zná. Je oplzlý a prý začal brát nějaké drogy. Takže i sjetý, jak se domníval. Vždycky byl takový, že se chytal špatné party (což ovšem nebyla narážka na Hermiona a Pottera).

„Neměla jsem příležitost, ale on se zblázní.” ušklíbne se a vymítá se mezitím z jeho objetí, ačkoliv se jí vůbec nechce. Vzala si ze skříně spodní prádlo, společenské šaty a ručník. Kosmetika a veškeré potřebné doplňky na ni čekaly už dávno v koupelně. „Jdu si dát sprchu.”

Poznamená a ihned míří do sprchy. Skvělé místo na uspořádání myšlenek. Pravdou je, že doopravdy musí Ronovi z očí do očí říci, že zkrátka nemá šanci a hned vzápětí mu říct, že se dala dohromady s Dracem Malfoyem. Bude ji nenávidět.

Hned co se osušila, oblékla a z vyžehlených vlasů si udělala vysoký drdol, sladila náušnice s řetízkem a s jemným, kouřovým a především decentním líčením.

Když vešla zpět, do obývacího pokoje a následně prohledala ložnici a zbytek jejího nevelkého bytu, nikde nenašla plavovlasého Draca.

Ten jako zjevení náhle vpadl do bytu a ruce měl plné jídla. „Kafe, křupky, mléko, puding, ovoce, palačinky a polevy!“

„Čumíš co, vařil jsem.”