Twins || DRAMIONE ✅

~29~

,,Angelino?" zamračí se do telefonu Hermiona když zvedne příchozí hovor a z druhé strany uslyší jen dívčí pláč. ,,Co se stalo?!" dožaduje neustále.

Nic. Její otázka je přehlížena a zatlouknuta v neutuchajícím breku. Zkousla si ret. Angelina byla jedna z nejsilnějších dívek, které kdy poznala. Zajímala se o dějiny a literaturu, což posílilo její zdatnost a co  se boje týká. Navíc díky famfrpálu měla perfektní postavu- každá záviděla, každý slintal...

Hermiona se rozhodla vyřešit to nějak strategicky. Samozřejmě se slušně prozatím rozloučila, telefon zastrčila ledabile do kapsy  a místo něho chňapla po hůlce. Vždy když ji držela v ruce připadala si tolik mocná! Nejspíš to způsobila ta změna, byla jedenáct let mudla a zažila si časy, kdy byly čáry jen mýtus.

Něco šeptla, mávla hůlkou a náhle to kolem ní zavířilo a po její drobné postavě zbyl jen rozvířený prach.

Objevila se totiž v jiné místnosti. V ložnici Angeliny a George Weasleho. Angelina se dekou nepřikrývala, jen na ní zkrčeně a zklíčeně ležela, zatímco mačkala roh prostěradla.

Hermiona v této místnosti nebyla mockrát, avšak poznala, že něco bylo jinak.

Zaměřila se pohledem na okouzlující skříň se smetanově bílými zrcadly a přimhouřila oči.

,,Kde má Goeorge věci? Vy máte rozdělenou šatni? No páni!" ušklíbne se a ohromeně poodstoupí od skříně.

Tmavá dívka se jen ohlídne přes rameno a pak se vrátí do původní pozice, ještě víc brečící než předtím.

,,Nechceš mi říct, že tohle znamená rozvod, že ne?!" založí si ruce na hrudi a posadí se do volného místa mezi Angelinu a kraj postele.

,,Doufám, že ne!" rozvzlyká se nanovo, zakašle aby uvolnila přerývávým vzlykem rozdrážněné hlasivky a něco zamumlá. ,,Jen jsme se pohádali."

,,Tohle nedává smysl! George se nehádá!" pohladí ji po tmavé tváři a věnuje jí úsměv ze kterého druhá dívka musí cítit spoustu opory. Tohle dokáže člověka doopravdy povzbudit. Kamarád.

Z kuchyně se ozve rána, řinčení hrnců a pokliček, klení. Dívky zpozorní a Angi si otře opuchlé oči a napřímý se do sedu. ,,Někdo tam je..." zamrčí se Hermiona, vytahne hůlku a pevně ji sevře v dlani. Angi ji sebere z nočního stolku a rozběhne se ke dveřím, aby mohly dopadnout vetřelce.

Hermiona ovšem opět myslí racionálně. ,,Nevíme kdo tam je, kolik jich tam je, ani co mají v plánu!" přeběhne pokoj a sevře dívřino rameno. ,,Nemůžeš tam vtrhnout s něčím, jako je hůlka! Můžou to být mudlové, nebi mají štíty a ty nemáš šanci je prolomit!" rozkazuje.

Agi jakoby přeslechla její repliku a v nadcházející situaci jen sáhne po klice a dveře rozrazí. Pomalu se blížily ke schodům, až se po nich tichounce a lehce rozeněhne dolů.

Ta spoušť na kterou tam narazily a téměř snědený dort.

,,Ahoj"