Twins || DRAMIONE ✅

~8~

,,Holky, to je úžasné! Pojedete do Bradavic!" usměje se Hermiona u ranní kávy. Cítila se po ní vždy svěží a spokojená. Nechala holky pobíhat po bytě a bylo jí ukradené, že nadělaly kolem sebe spoustu nepořádku. Měly pádný důvod k radovánkám, tak proč si dělat vrásky.

Šálek obepínala štíhlými prsty a čas od času usrkla a nakoukla přes hrany lesklého časopisu, aby zkontrolovala děti. Její dcery totiž byly toho typu, na který je třeba neustále dohlížet, protože ani ona je často nezvládne ukočírovat. Proto preventivní kontrola je jediná, která tomu zabrání, alespoň se to dá utnout ve správnou chvíli, dokud to ještě není tak horké.

U dveří zaslechla zvonek a ještě v pyžamu a s rozlítanými vlasy do všech stran se v chundelatých, růžových bačkůrkách došourala pomalým krokem až ke vchodu. Otevřela a za nimi spatřila Ronalda, neobvykle upraveného. Dnes postrádal to ohavné strniště, jeho vlasy prošly nějakým přípravkem, dech měl cítit silně po mátě a košili po jeho otci vystřídalo naprosto obyčejné a stylové, černé triko. Musela přiznat, že nová, modernější vizáž na ní působila velice příjemně, a taky, že příjemná byla.

,,Pojď dál," oplatila mu jeho úsměv, který měl od ucha k uchu. Jen se protáhl do předsíně a ona si až teď uvědomila, že přišel s nějakou krabicí. Zarazilo ji to. ,,Co to neseš?"

,,Nic, jen jsem vám přinesl něco k snídani." vyzuje si boty a rovnou bez čekání zapluje do kuchyně, kde je v nastávajících vteřinách slyšet cinkání talířů a příborů.

Hermiona zabouchne konečně vstupní dveře, protože doteď tam jen stála a v myšlenkách měla úplný zmatek. Dneska ji Ron překvapil a ona se zarazila. Přišel jako úplně jiný člověk. Přišel jako lepší člověk. Ve skutečnosti byl lepší člověk vždycky, spíš ale uvnitř. Dnes viděla, že se tak podle toho začal i chovat. A ještě k tomu přinesl jídlo!

,,Co tak najednou?" zeptá se a znovu ho přejede pohledem.

Nevyjádřila se ovšem dost konkrétně, proto se na ní podíval zaraženě naopak Ron. ,,Co přesně?"

,,Co přesně? Tohle všechno!" ukáže na něj oběma rukama, které jí v tom rozhořčení samy vyletěly všemožně od těla. Mezitím i okem ujela k zákuskům na talířcích. Vyhlížely skvostně a jí se začaly sbíhat sliny.

,,Jo tak... Můžu si s tebou promluvit? Prosím. Osamotě." zahledí se jí zpříma do očí. ,,HOLKY SNÍDANĚ!"

Zakřičí najednou a Deisi s Heyly odněkud vyběhnou. Jen pozdraví Rona a spatří jídlo, načež se do něho s chutí pustí. Mezitím Ronald Hermioně obtočí Ruku kolem ramen a zamíří s ní do útrob její ložnice. I když vidí, že děvčátka jsou plně zaměstnaná, stejně otočí klíčem v zámku.

,,Víš, tenkrát, to hlídání... Přijal jsem ho proto, že jsem chtěl být tobě na blízku. Dělal jsem těm dvěma několik týdnů chůvu, jenom proto, že jsem chtěl abys věděla, že jsem tu pro tebe. Uspořádal jsem jim velkolepou narozeninovou oslavu... Dneska jsem se takhle ohák jenom abys viděla, že umím být, jak to jen říct, atraktivní, hlavě takový, jakého sis mě vždycky přála. Změnil jsem se jenom kvůli tobě."

Ron na Hermionu upřel své upřímné oči. A Hermiona nevěděla co na to. Řekněme, že Ron náhle působil jinak, najednou působil jako muž, který si nechce nechat život proplout mezi prsty. To na ni svým způsobem působilo, ale nemohla... Nemohla se do něho zamilovat, jenom proto, že...

,,Miluju tě, Hermiono."

Jenom proto, že on miloval ji. Chytil její bledou štíhlou ruku do svých teplých dlaní, které její duši zahřály. Ale jinak to s ní neudělalo téměř nic. Proč by mělo?

,,Tohle je blbost."

Odfekne, a ví, že si to u něho pokazila. Jen se zvedne a odejde pryč. Proč se zdržovat s nějakými milostnými, citovými monology, když její city k němu byly už dávno pohřbeny hluboko, hluboko do země. On to musel vědět, když za ní přišel, že to nemá cenu, a že bude odmítnut.