Twins || DRAMIONE ✅

~22~

Kdo chce abych začla psát kapitoly pravidelně??🤦‍♀️😂

~~~~

,,Ty malej, namyšlenej, blonďatej spratku!" zaječela drobná brunetka a v růžové mikině namířila jejímu profesorovi hůlkou pod krk. Na krku mu visela zeleno stříbrná kravata, takže musel chodit do Zmiozelu, tak jako ona.

,,Hermiono ne! On ti za to nestojí!" poradí jí zrzek. Poznala ho. Chlapci kteří se zastávali Hermiony, byli její strýčkové Ron a Harry.

No a Hermiona? To byla její máma, ta podoba... vůbec se nezměnila. Heyly v malém Dracovi chvílemi viděla sebe, nemohla si pomoci.

Její máma sklopila hůlku a strčila si jí do kapsy. Pak se ke všem překvapením napřahla a vrazila Dracu Malfoyovi, který něco zanadával a se svými kumpány vběhl do hradu.

~

,,Rone! Ty žárlíš? A tos mi tím musel zkazit celej večer! Podívej co si způsobil!" tělo uvězněné v nádherných vínových štech kleslo na schody, sundalo lodičky z bolavých nohou a rozbrečelo se.

Nebyl tu ale jen Ron, kdo žárlil. I Malfoy, který po ní toužil ji pozoroval zpoza rohu a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby tak teď přišel a utěšil ji.

Neměl na to odvahu a proto odešel.

~

Viděla chlapce se zohaveným obličejem. Její máma byla uvězněná pod tělem nějaké bláznivé ženy, které v očích jiskřilo, mezitím co ubližovala Hermioně. Heyly z oka vytekla slza, když ji uslyšela řvát bolestí. Ronalda přiškrcoval nějaký muž, zatímco se zrzek zmítá v křečích.

Byli v tmavé místnosti, zužující pocit a pach krve. Černá magie co to tu sžírala.

,,Tak co Draco, je to Harry Potter? Připravte se, zavoláme našeho Pána... Však ten se na něho už podívá..." vyjekla ta žena, která tam mučila její mámu, která začínala ztrácet vědomí.

Draco se podíval na tu ženu. Blonďaté vlasy měl neupravené a byl špinavý. Tohle museli být kruté časy. Zajíkal se vlastním žalem a chtěl brečet.

Podíval se do hnědých očí Hermiony Grangerové, ve které vyhasínal plamínek a on hi chtěl znovu zapálit. Proto konečně odpověděl.

,,Ne, tohle není Potter."

~

,,Ještě dva krát ohnivou vášeň!" poprosil vyhublý blonďák barmanku a ta k němu přishodila karmínově rudého panáka. Whiskey oproti tomuhle byl křehký motýl.

,,Ale naposled mládeži! Už vám nenaleju ani ležák!" naštvala se madame Rossmerta a podívala se na hodinky. Za chvíli ji končila směna, díky Merlinovi.

,,Stejně odcházíme!" odfrkl jí Malfoy a podíval se na zamračenou Hermionu.

,,Kam? Ty mě chceš unést? Zavřou tě do Azkabanu a pomstí mě!" utrhla se na něj a hodila do sebe ohnivou vášeň.

,,Tak ať!" zasměje se a vezme její mámu do náruče, začne se vpouzet, ale chechtá se a Draco ji něco šeptá do ucha.

Heyly s otevřenou pusou vybíhá schody nahoru za nimi. Tohle nečekala. Projde dveřmi za kterými před chvílí ji dva zmizeli a strne.

Líbali se a on ji pomalu ochuzoval o vrstvy jejího oblečení, zatímco ona bojovala s kniflíčky jeho košile.

Vyplázla zhnusením jazyk ale nedařilo se jí odtud zmizet. Najednou tu byla uvězněná.

Nemohla se na to dívat vběhla do koupelny apartmá po její pravici.

Opřela se o umyvadlo a sledovala oddechujíc svůj odraz.

Propadlé tváře a roztomilé ďolíčky, velké bouřkové oči, dlouhé vlasy platinově blonďaté a vlnité.

Najednou v sobě neviděla jen sebe. Viděla ve svém odrazu ještě jednoho člověka.

Heyly zatřásla hlavou nad její úvahou a když odhodlaně vystoupila ven, uviděla Hermionu, jak opilá spokojeně usnula na vypracované hrudi jejího profesora lektvarů. Chvíli je pozorovala. To jak se mají rádi a to jak ji objímá svou paží. Takhle chtěla vidět svojí matku pořád. Šťastnou.

Najednou jí něco začlo táhnout pryč. Pryč z jejich pokoje, pryž z lokálu, pryč z mysli profesora Draca Malfoye