Twins || DRAMIONE ✅

~4~

Bylo už skoro dvě hodiny ráno, 19. Března a ona stále neměla výchozí řešení. Něco rafinovaného a vzkusně elegantního. Něco moudrého, pasujícího k moudré ministrini. Něco  co bude muset vyslovit, vážným úředním polotónem...

Ale co se stane!?

Bouchla do psacího stolu, silně, až ji zabolelo místo úderu.

Vstala od pracovního stolu, dopila kafe, které jí tu po celou noc dělalo společnost, zhasla lampičku a skočila do postele.

Dnes bude náročný den a ona si musí alespoň nějakou tu chvilku odpočinout.

~~~

Promnula si spánky a vstala. Ačkoli rozlámaná a neskutečně ospalá vykonala ranní rutinu a pokoušela se vyhnout holkám. Dnešek ji neodpustí snad nikdy. Neodpustí ji, že dala přednost chlápkovi u soudu, než jejím malým holčičkám, které oslaví své jedenácté narozeniny.  Narozeniny, které jim otevřou svět možností.

Naštěstí Ron má s dvojčaty bezvadný vztah. Ony k němu vzhlíží, respektují ho, zároveň si s ním ale užijí spoustu legrace. Je taky pravda, že jim k narozeninám uspořádal úžasnou velepárty a pozval tam všechny známé. Budou z toho nadšené. Třeba na její zradu i zapomenou...

Utíkala rychle do své kanceláře. Udýchaná Hermiona vběhla dovnitř a hned začala rozdávat pokyny. Byl to perný den a vše muselo lítat.

,,Zuzy, připravte veškerý materiál a prosím, připravte mi soudní šaty." ukázala na malou skříň a brunetka, trochu silnější postavy, Zuzy, vzápětí pobíhala po kanceláři a trvalo jí, než posbírala všechny ty svazky, dokumenty a samovolně poházené papíry po stole.

Hermiona se převlékla do smetanově modré soudní uniformy a přehodila přes ramena tučný plášť, na volně rozpuštěné vlasy nasadila čepici vrchního soudce a rty, aby měla větší respekt, obtáhla rudou rtěnkou.

Tohle musí zvládnout... Prostě musí...

Poslední pohled do zrcadla, pak na baculatou tvář Zuzy s povzbudivým výrazem a vyrazila i s potřebnými doklady.

Vešla do soudní síně, kde se to hemžilo všemi možnými osobnostmi. Všichni už zasedli na své pozice a jen klábosili mezi sebou, aby zahnali dlouhou chvilku. Když pak ale vešla Hermiona Grangerová, ta Hermiona  Grangerová tak všechny hlasy utichly a všechny konverzace byly utlumeny. Líbilo se jí vidět, jakou má nade všemi moc, jaký má nad nimi respekt.

Podpatky klapaly a rozléhaly se ozvěnou. Pěkný zvuk. Došla ke svému místu, velkému křeslu úplně v čele kruhové místnosti.

Rozložila si před sebou potřebné poznámky a vyjmula ze stojánku kladívko. Dva klepy znamenaly, že soud právě začíná. ,,Prosím, přiveďte obviněného."

Dveře se otevřely znovu a vešli dva bystrozoři, mezi kterými kráčel naprosto elegantně Draco Malfoy. Docela nemohla rozpoznal, zdali jeho výraz a to jak byl v pohodě je to, že je se svým osudem smířený, nebo to, že myslí, že to má celé v malíčku. Ale vzhledem k tomu, že byl dospělý a evidentně o krapet chytřejší, pochopila, že to bude spíše to první.

I tak se v Hermioně při pohledu na něho něco pohnulo. Nějaká emoce. Nemohla ale rozpoznat, která z toho milionu emocí to je. Štěstí, smutek, veselost... Každá z možností by měla své odůvodnění a svým způsobem se každá zrovna teď vířila jejím tělem.

Hrubě ho pohodili do křesla, až je měla chuť proklít nějakou ošklivou kletbou.

,,Takže, pan Malfoy Draco, narozen dne 5. Června 1980..."