Twins || DRAMIONE ✅

~7~

Co by jedenáctá v noci dávno odbila a Hermiona po dlouhé době konečně klidně spala, jako když ji do vody hodí. Měla důvod ke krásným snům. Měla milion důvodů! A tak se jen nechala kolébat postelí a její dech vyplnil celou místnost, tou večerní atmosférou. Spala ona a spal celý dům. 

Nebo snad ne? Maté pravdu, v jednom pokoji se doposud svítilo a ozýval se dětský smích. Děvčátka dneska totiž ještě jednu věc nestihla, a proto jim spánku nebylo přáno. Vždyť dnes oslavily jedenácté narozeniny a ještě nepřiletěla ani sova s dopisem! Proto tiše seděly na parapetu, listovaly alby a knihami, občas se zasmály a čas od času nezapomněly ani zkontrolovat okno. 

Říká se, že sova přiletí v přibližně stejný čas, kdy jste se narodily. A ano, oni měly problém, že se narodily až kolem půl noci. Nejraději by spaly, dokonce i teď se jim víčka klížily a neustále zívaly, avšak pomyšlení na kouzelný dopis, který jim změní život, je vždy nabudilo, dokonce líp než kafe. 

A opravdu. Hodiny na stěně pohnuly ručičkou na dvanáctou, kde se ručičky po několika hodinách zase shledaly. Půlnoc byla pryč, ale kdo teprve přišel, totiž přiletěl, byly dvě strakaté sovy, s erbem Bradavic. Ano, teď mohly jít už v klidu spát. 

Otevřely okno dokořán, aby sovy mohly pohodlně přistát do místnosti. Dopisy za letu pustily doprostřed pokoje a pak ho obletěly dokola a vletěly zpátky do temné noci. Dívky vypísknou na celý barák a nadšeně se rozběhnou k psaním. 

,,Deisi Grangerová... Ten je tvůj," četla ze zeleného inkoustu na zažloutlé obálce. ,,A Heyly Gran- tak to je zase pro mě." usměje se a obě se pohodlně posadí vedle sebe, a s veškerou něhou otevřou každá svou obálku s jiskřičkami v očích. 

,,Drahá slečno Grangerová, s radostí Vám musím oznámit, že jste byla přijata do školy čar a kouzel v Bradavicích..." přečetla každá ze svého pergamenu a znovu rozjařeně zaječely. To nadšení uvnitř nich se absolutně nedalo popsat. 

Dvojčata vyběhla z pokoje a rovnou do ložnice jejich matky. Jedna rozsvítila, načež v Hermioně hrklo a dodělalo ji, když s ní ta druhá, Deisi, začala třást. ,,Mami, mami, mami! Mááámííí!" zaječí už z plných sil. 

,,Přišli dopisy! Tady! Koukej! Koukej, koukej, koukej!!" Začne jí brunetka Heyly třást se dvěma obálkami přímo před obličeje. Hermiona byla nadšená, jenomže tuto emoci lehce trumfla unavená polovina. 

Proto místo čehokoli, co by se od ní dalo čekat, vzala polštář a přikryla si ho přes hlavou ve znamení, aby odešly taky spát, a že jí to ukážou ráno. Opět- nevychované, však akutní.