Stromy se pohupovaly v podzimním počasí, jako by chtěly zatančit každému, kdo půjde okolo. Vytvářely nádhernou atmosféru pro přemýšlení a rozjímání.
Nela seděla na lavičce v zahradě a pročítala si módní časopis, který našla v maminčině nočním stolku. Nohy měla stažené k tělu a občas vzhlédla k místu, kde se před třemi měsíci odehrála scénka, která jí navždy změnila život. Jaké před tím vším vedla bezstarostné každodenní dny, na to si už ani nepamatovala.
Přece jen, někde v hloubi duše věděla, že to, co se stalo, mělo svůj účel a nějaký význam. Díky tomu se stala tím, kým měla souzeno být. Zvládla to, i když byly dny, kdy to chtěla nenuceně vzdát a nežít v tajnostech a lží, které byly zapotřebí. Přesto všechno cítila vděk, vděk ke spoustě lidem, kteří jí pomohli a bez kterých by to nezvládla. Vděk k tomu, že ji tato zkušenost naučila se nebát a věřit sama v sebe. Musela se usmát. Prožila něco, co ostatní lidé nezažijí ani za celý svůj život. A ona to zvládla ve třech měsících. Nevěděla, jestli by to ostatním přála nebo je toho chtěla ušetřit. Možná od každého něco.
Třeba by špatní lidé pochopili krásu a účel života, poznali by, že je potřeba žít naplno ve všech situacích. Ať už dobrých nebo těch špatných. Protože ne vždycky se nám plní to, co chceme, ne vždycky jdeme tam, kam chceme. Ale život ví, kam nás zavést a je jen na nás, jak využijeme příležitostí, které se nám naskytnou. Protože jen my samy rozhodujeme o tom, co v příštích sekundách uděláme. Odložila časopis a zadívala se kolem sebe. Byla připravena si tuto zkušenost navždy uchovat ve svém srdci a být s těmi, které miluje.
