,,Na..osud? Alexandře! Jsme tu zavření v nějaké místnosti bez světla a bez oken, je tu zima a nepříjemně tu to páchne! Slyšíme nějaké rány, které se podle tebe ozývají kousek od nás a ještě před chvílí jsme byli přitoutaní k židli a ty mi odpovíš takhle prostě?!" Vyjela na něj Nela a ani se nasnažila skrýt rozhořčenost a naštvanost, kterou k Alexovi pociťovala. Podíval se na ni s otevřenou pusou a oči se mu rozšířily úžasem. Ta holka si teda pěkně troufá.
,,Hele, nevím co si stěžuješ. Co mám jako podle tebe ještě dělat? Vypravil jsem se ti zachránit život a ty mi za to bude ještě nadávat? No to je teda opravdu vděk." Vrátil jí to Alex, rozhodnutý o tom, že si to nenechá líbit. ,,No to ses teda předvedl." ,,Jak to myslíš?" Zeptal se jí, tentokrát už se mu do žil hrnula zlost také. ,,Říkáš, že ses mi vypravil zahchránit život. Tak proč jsme teda sakra tady?! Proč už dávno nejsme venku?!" ,,Nelo do háje! Copak já snad za to můžu?! Neměla sis sedat do auta s tím zatraceným chlapem a neměla ses naštvat a utéct z ordinace. Tak se laskavě zamysli nad tím, čí chyba to vlastně je a kvůli komu tu trčíme." Odpověděl jí už klidnějším tonem a zarazil se, když spatřil její výraz ve tváři. Byl najednou tak cizí.. Spatřil v něm ublíženost. Suše polkl a čekal, jak na tohle zareaguje. ,,Kdyby ses mi nepřipletl do života, nemuseli bychom tu teď spolu být a hádat se." Pronesla šeptem Nela a poodstoupila od něj. Alex sebou cukl. ,,Nelo, já..."
Bum! Prásk! ,,Zatlačte na ty dveře pořádně povídám!" Uslyšeli z nenadání ženský hlas vydávající povel, jenž k nim dozníval z blízkosti dvěří, které je oddělovali od svobody. Alex přerušil svá slova a zporozněl. Chvíli nehnutě stál a poslouchal ženské rozkazy, jako by za nimi něco hledal. Pak se zamračil, ale následně se jeho rty rozšířily do téměř neznatelného úsměvu. ,,To je Izabela!" Vznesl radostným tonem směrem k stále mračící se Nele. Už si jí nevšímal a rozběhl se ke dveřím. ,,Izabelo! Tady jsme! Snažte se dál!" Snažil se dokřičet skrz mohutné dveře pomoci své přítelkyně. ,,Alexandře! Slyším tě! Odstupe prosímtě ode dveří! Pokusíme se vás dostat ven!" Alex kývl a ustoupil.
Pár minut se nic nedělo. Chvíli jen tak mlčky stáli a Alex se snažil střetnout s Neliným pohledem. Marně, Nela se mu naopak snažila vyhnout. Po té mučivé chvilce uslyšeli silné rány. Netrvalo to ani 10 minut a dveře padly přímo před ně. Ohromilo je světlo a několik vojáků vběhlo do místnosti.
