,,No...já nevím." Řekla Nela váhavě a pohlédla na Fejara aby zjistila, jestli tam nezahlédne nějaký náznak něčeho vedlejšího. Neviděla tam nic, co by v ní mělo vzbuzovat nějaké otázky nebo snad, nedej bože, strach.
,,Je to jen nabídka. Nehledej za tím nic víc, než přátelskou výpomoc." Zareagoval Fejar a zdůraznil slovo "přátelskou". Nela na malý okamžik zaváhala, ale nakonec přikývla. ,,No tak dobře. Děkuji za nabídku, moc ráda tu přespím."
Fejar jí věnoval letmý úsměv a pobídl jí rukou směrem k předsíni a schodům, které vedly nahoru do patra. Nela se zvedla z pohovky a vydala se do předsíně, kde si zula boty. Teď, když půjdou nahoru jí bylo hloupé tu být stále obutá.
,,To si nemusela. Běžně chodíme nahoře v botách, když mám nějakou schůzku nebo návštěvu. Spíš tu schůzku, obchodní. Návštěvy moc nemívám." ,,To chápu." Řekla Nela a přeměřila si ho pohledem. Nechtěla, abych mluvil o svých "obchodech". Bylo jí jasné, jaké obchody to jsou.
Fejarovi také tak nějak došlo, co se Nele honí hlavou, a tak jí radši řekl, aby se vydala po schodech nahoru, že jí tam ukáže pokoj, kde bude dnes spát. Nela se na něj ani nepodívala a schody beze slova vyšla.
Když se Nela ocitla v patře, zatajil se jí dech nanovo. Před sebou viděla prostornou chodbu, laděnou do béžovo-bílé barvy. Dohromady tu bylo odhadem 8 dveří. Fejar ji obešel a namířil si do třetích dveří zprava od schodů. Vešel dovnitř a zřejmě čekal, až se za ním Nela vydá, protože nevycházel. Když se Nela dostatečně nabažila pohledu na ten luxus, vydala se za ním.
Nemohla uvěřit vlastním očím. Pokoj byl laděn do modrofialové barvy. Místnost byla opravdu veliká. Přímo naproti dveřím bylo okno, které zabíralo snad polovinu protější zdi. Parapet byl tak prostorný, že by se tam snad dalo i sedět. Uprostřed pokoje stála velká, dubová postel s nebesy. Povlečení bylo sametové, modré a polštářky byly také ze sametu.
Na každé straně postele byl noční stolek, světle hnědé barvy. Naproti posteli stála velká, také dubová, skříň. A na pravé straně ode dveří bylo zrcadlo. Moc se jí tu líbilo, vůbec by Nele nevadilo, kdyby takový pokoj skutečně vlastnila.
,,Jsem rád, že se ti líbí." Pronesl Fejar, po chvilkovém pozorování užaslé Nely. Podívala se na něj, zamračila se, vyrušil ji z rozjímání. ,,Neřekla jsem, že se mi líbí." ,,Tvůj výraz mluví za vše." Řekl Fejar a tomu už Nela oponovat nedokázala. Přece jen, měl pravdu.
,,Tamhle je koupelna." Ukázal na bílé dveře, které vedly z pokoje. Nela přikývla a vydala se směrem k nim. Sáhla na kliku a podívala se na Fejara, aby se ujistila, že smí. Ten jen spokojeně přikývl a pozoroval ji, líbilo se mu ji pozorovat.
Když je otevřela, nemohla uvěřit vlastním očím nanovo. Bylo to tak...nádherné. Červenobílá koupelna, vždycky si takovou přála. Byla tu vana, ale i sprcha. Dvě umyvadla, nad nimi dvě velká zrcadla. Dokonalost sama o sobě.
,,Ručníky najdeš v poličce, kartáček na zuby také. Je tam i fén. Mýdlo, šampon a sprchový gel najdeš ve sprchovém koutu." Objevil se najednou Fejar mezi dveřmi. ,,Dobře, díky." Řekla Nela a musela se na něj usmát. Úsměv jí neopětoval.
,,Tak já asi půjdu. Pokoj mám úplně vzadu, tak..kdybys něco potřebovala, třikrát zaklepej. Pak budu vědět, že jsi to ty." Řekl Fejar a počkal, až Nela přikývne. Poté se otočil a vyšel z pokoje, který dnešní noc bude patřit jí.
