,,Fejare..." Vydechl sotva znatelné jméno. Muž před ním pozdvihl jedno obočí a zašklebil se. ,,Vidím, že moje obranná taktika zabrala." Pronesl. ,,Jaká obranná taktika?" Zeptal se nechápavě Alex. ,,No přece kostky, co tě tolik zmátly a vysílily. Málem si se zbláznil, byl to skvělý pohled Alexíčku. Ale nechat tě tomu propadnout, by nebyla zas taková zábava." Začal se smát Fejar a pozoroval se zálibou zmatený Alexův obličej.
,,Co..Co to bylo?" Zeptal se vytížený Alex, který už pomalu nevnímal. ,,Optický klam Alexi, optický klam." Odpověděl Fejar a začal se znovu zlověstně smát. Po chvíli přestal a začal dávat povely do vysílačky, kterou měl připevněnou za opaskem. Alex vnímal každé druhé slovo. Motala se mu hlava jako na běžícím pásu, ale nechtěl tomu podlehnout. Musí vydržet. Musí pomoct Nele. Ale jeho myšlení začínalo být čím dál slabější a slabější...Byl velmi oslabený.
Ti dva muži co stáli vedle něj ho vzali za ramena a zvedli ze země. Zakymácel sebou. Přidrželi ho a na Fejarův rozkaz vedli někam dopředu. Po chvíli mu došlo, že vešli do dveřích, které byli schované ve zdi. Tajná chodba. Přece jen by to mohl být nějaký starý chrám nebo zámek. Vešli do malé místnosti . Byla tu tma, chlad a zima. Zůstal chvíli stát, ale dlouho mu to nevydrželo. Ti muži ho popostrčili dopředu a posadili na židli, která zde byla zřejmě připravená.
Znovu se na ně podíval. Připadali mu tak směšní. Jak někdo může proboha živého nosit oblečení jako klaun a ještě dobrovolně? Zakroutil nad tím hlavou. Muži mlčky vzali do rukou provazy, které ležely kousek dál u zdi na podlaze. Alexe jeden z nich donutil se nehýbat a ten druhý mu pevně svázal ruce i nohy. ,,A buď tu hezky hodnej." Zasmál se jeden z nich a poté oba odešli.
Jakmile za sebou zabouchli dveře, Alex sebou začal usilovně škubat a pokoušel se dostat z provazů, které ho tak pevně svíraly a mučily. Jeho tep byl ve stejném rytmu, jako jeho dech a z toho mu naskakovala husí kůže po celém jeho těle.
,,Pusťte mě!" Uslyšel dívčí křik propojený se zoufalým pláčem někde poblíž. Zase se mu to zdá a nebo opravdu slyší nářek Nely? Ne..Je to Nela! Začal sebou zmítat ještě víc. Musí se dostat z téhle proklaté místnosti a pomoci jí! Najednou se z ničeho nic rozrazily dveře.
,,Nemusíš se snažit Alexíčku, my ti ji sem přivedeme." Zasmál se Fejar stojící na prahu otevřených dveří. Alex vzhlédl směrem k němu. Jeho tvář byla plná zlosti, oči podlité nenávistí a rty zkrčené do úšklebu. Takhle si Fejara pamatoval. Zatřepotal hlavou, ty časy byly dávno pryč. Už není ten naivní chlapeček, který naletěl na sladká, lákává slůvka! Vrhl na Fejara nenávistiví pohled. Ten se jen znovu zasmál a dal svým mužům povel, aby přivedli Nelu do místnosti. Poslechli ho.
Když ji uviděl, srdce se mu sevřelo. Byla tak statečná. Zmítala sebou co nejvíce mohla a plivala jednu nadávku za druhou. Viděl jí na očích, že se bojí. Ale nedávala to na sobě znát, pokouší se být silná. A za to ji obdivoval.
