Nela tedy udělala to, o co ji Fejar žádal - teple se oblékla. Nebyla sice vůbec nadšená z toho, že po sprše musí někam jezdit, ještě takhle v noci a unavená. Ale tohle je Fejarův dům a ona je pouze hostem, i když si to nerada připouštěla.
Jelikož na sebe měla jen to, v čem k Fejarovi přišla, nechápala, jak by se měla více obléct, aby jí bylo teplo. V tom, co měla na sobě to nehrozí. Podívala se na sebe do zrcadla a povzdechla si. Tohle nepůjde, nemůže přece mrznout.
Jako by někdo vyslyšel její myšlenky. Ozvalo se zaklepání na dveře pokoje, ve kterém dnes měla spát. Zřejmě nebude, podle okolností, které právě probíhaly. ,,Ano?" Zeptala se a čekala, kdo vstoupí dovnitř. Když se dveře otevíraly, Nela si myslela, že to bude Fejar, aby jí oznámil, že může zůstat tady. Jakmile se ale otevřely úplně, hned jí došlo, že to byla naivní myšlenka. Stál tam jeden z těch Fejarových mužů, neboli poskoků, jak je Nela s Alexem pojmenovala.
,,Slečno Nelo? Šéf mě poslal, abych vám donesl oblečení, které si máte vzít na sebe." Řekl ten poskok a položil oblečení, které přinesl, na ještě stále rozvrtanou postel. Nela se podívala tím směrem, pak na něj. ,,Ehm..dobře, děkuji." Zareagovala na jeho slova a vyčkávala jeho odchodu. Poskok se otočil a vydal se ke dveřím. Pak se ale na malý okamžik zastavil a opět svoji pozornost přesměroval k Nele. ,,Až se oblečete, máte přijít do předsíně." Řekl a poté za sebou zavřel dveře.
Když se Nela ocitla sama v místnosti, pohledem přejala na postel, kde leželo oblečení, které jí Fejar poslal. Přešla blíž k posteli a prohlédla si ho. Zjistila, že jsou to ty nejdražší kusy oblečení, jaké kdy držela v rukou. Od těch nejvyhlášenějších světových značek. Málem jí spadla brada, jak na to tak koukala. Nechápala, jak jí tohle drahé oblečení může dát, aby v něm šla prostě ven a ještě k tomu ,,jen tak."
Pozdvyhla nad tím ramena a převlékla se. Poté se zkontrolovala v zrcadle. Měla na sobě černé džíny, bílé tílko a černou koženou bundu. Vlasy si sepnula do objemného drdolu a boty zvolila ty, které tu měla. Lodičky. Zakňučela, Fejar jí mohl poslat i boty. No co, nedá se nic dělat. Musela se spokojit s tímhle. Ještě jednou zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle, zhluboka se nadechla a vyšla ze dveří.
Když se Nela ocitla na chodbě, slyšela z haly nějaké hlasy. Fejarův rozpoznala okamžitě, zbytek jí nebyl jistý, ale přece jen jí přidaly nějak povědomé. Přešla ke schodům a zaposlouchala se do rušného rozhovoru. Nebylo nic rozpoznat, překřikovalo se tam až moc hlasů naráz. Nela se zamračila a vydala se po schodech dolů.
Když byla u posledního schodu, mohla konečně vidět, s kým to Fejar tak živě diskutoval. No...diskutoval, spíš se dohadoval. Ale jakmile to zjistila, ztuhl jí snad každý sval v jejím těle. Zastavila se a jako zkamenělá koukala na osoby, která v hale stály.
,,Alexi.." Řekla skoro šeptem Nela, ale on si toho přeci jen všiml. Alex se otočil směrem k ní. Když ji tam viděl stál, zamračil se. ,,Nelo, co tu děláš? Zase tě unesl? Může to laskavě někdo rozumně vysvětlit?! Jestli ti zkřivil jen jediný vlas, vlastnoručně ho zabiju!"
Nela byla zděšená nad tonem v jeho hlase, který tam zpozorovala. Fejar to ucítil, proto zakročil. ,,Přišla sama, nic jsem jí neudělal. Nikdy bych jí neublížil." Alex se na něj zlostně podíval. ,,Že ty bys nikomu neublížil? Prosím tě! Vždyť nemáš kouska citu!" Nela nechápala, kde se tohle v Alexovi vzalo. ,,Alexi...Fejar má pravdu. Nikdy by mi neublížil." Řekla Nela a podívala se Alexovi do očí, nenašla v nich však to, co hledala.
,,Cos jí nacpal do hlavy?! Ty parchante!" Zařval Alex, nevšímaje si Nelinýho pohledu. Rozběhl se směrem k Fejarovi, chtěl po něm skočit, rozbít mu hubu, jak říkal. Nela si toho všimla, vyběhla od schodů a skočila před Fejara. ,,Ne!" Zakřičela, ale to už bylo pozdě, schytala ránu místo Fejara. Spadla na zem, z nosu jí tekla krev jako o závod. Vyděšeně se podívala na Alexe, ten se na ni díval s hrůzou v očích nad tím, co právě provedl.
,,Nelo..tohle jsem nechtěl, promiň mi to.." Říkal Alex stále dokola, ale to ho už držela zezadu Izabela, která byla toho všeho svědkem. K Nele se okamžitě sklonil Fejar, aby jí pomohl.
,,Nelo..já..odpusť mi to, prosím..Víš, že bych ti nikdy neublížil.."Alex se znovu ozval, doufal, že ho Nela vyslechne, tohle opravdu nechtěl. Ale ta se na něj jen nepřítomně koukala, přičemž se nechala hladit po vlasech od Fejara, který vydával zároveň rozkazy do vysílačky.
Pak si Alex pamatuje akorát to, že ho nějací muži vedli ven, pryč od Nely i Fejara. Jak Izabela něco Nele říkala, pak pokynula Fejarovi a šla za ním. A pak..pak už jen černočerná tma.
