,,Jak jste nás našli?" Zeptal se Alex Izabely, když k němu přišla a podala mu ruku. ,,To víš, už tě tak trošku znám. A dostala jsem od tajného zdroje zprávu, že Nelu unesli. Bylo mi jasné kam, i to, že se za ní vydáš, aniž bys dal komukoliv věděl. Zase si se do toho pustil na vlastní pěst. Moc dobře víš, že se ti to nevyplácí. Tady máš další důkaz. Mimochodem...Kde je Nela?" Pokárala ho Izabela a zároveň projevila starost o dívku, kvůli které musela sehnat tolik vojáků.
,,Nela je..." Nedořekl to, neboť přišla sama a s Izabelou se s přátelským důvtipem objala. ,,Izabelo, jsem tak ráda, že jsi tady." Řekla jí, ještě stále sevřená v Izabelině náruči. ,,To je přece samozřejmost, zlatíčko." Odpověděla Izabela. ,,Ani nevíš, jaké to tu bylo.. Chtěla bych domů, Izabelo. Už mě tohle nebaví, nikdo mi nic neřekne a já tomu všmu stále nerozumím. Málem přijdu o život, a to ani nevím proč." Izabela ji začala maminkovsky jemně cuchat vlasy a utěšovala ji šeptem a houpavými pohyby. ,,To je v pořádku Nelo, všechno bude v pořádku. Jsem tu s tebou. Neboj se, domů tě samozřejmě zavezeme. Pššt."
Alex to sledoval opodál. Nela byla opravdu velmi rozrušená. Ta hádka, kterou vedli před tím, než vyrazili ty dveře nebyla hezká. A možná, že měla Nela pravdu. Ale on byl prostě příliš hrdý, než aby to uznal. Měl by ji zavést domů, musí se prospat. Až příjde čas, všechno jí vysvětlí.
,,Nelo? Pojď, zavezu tě domů." Řekl jí a vydal se směrem k objímajícím se ženám. Nela zavrtěla hlavou. ,,Ne Alexi...Já pojedu s Izabelou." Podíval se na ni překvapeně. Tak ona se přece jen zlobí..pomyslel si. ,,No jak myslíš. Mám se na tebe přijít druhý den podívat?" ,,Nechci." Odvětila prostě a promluvila na Izabelu? ,,Půjdeme?" Zeptala se. Izabela se na oba mladé lidi nevěřícně koukala. Nevěděla, co se mezi nimi stalo, ale bylo strašné, jak ho Nela ignorovala. Cestou si s ní promluví.
,,Samozřejmě, zlatíčko." Odpověděla jí. ,,Počkám na tebe venku, tady Josh (ukázala na jednoho z vojáků) tě doprovodí, aby se ti po cestě z téhle strašné budovy nic nestalo." Nela kývla a nechala Izabelu odejít. Voják Josh stál opodál a upřeně ji střežil. ,,Nelo..." Alex chtěl něco namítnout, omluvit se jí, prostě cokoliv..hlavně aby neodcházela. Ale ona jen prudce zakroutila hlavou a podívala se na vojáka. ,,Můžeme jít, slečno?" Zeptal se jí vysoký, svalnatý voják a nabídl jí ruku. ,,Ano." Odpověděla a nechala tam skleslého Alexe poraženecky stát.
