Když Nela zjistila, koho to vlastně objímá, odlepila se od něj. Překvapeně se na ni podíval, myslel si, že je ráda, že ji objímá, že se jí to líbí. Jasně, že se jí to líbilo, ale nemohla, dokud si nebude jistá s kým chce být, neudělá žádnou hloupost.
,,Co se stalo, Nelo? Udělal jsem něco špatně?" Zeptal se Fejar Nely a vzal ji za ruku. Podívala se na něj s otázkou v očích, ale on na to nebral ohled. Dovedl ji do obrovského obývacího pokoje. Když se Nela rozhlédla, myslela, že omdlí, jak to bylo dokonalé.
Naskytl se jí pohled na obývací pokoj s bílou pohovkou, černým stolkem, krbem, ze kterého plály plamínky tepla, křišťálový lustr a spoustu dalšího, zajisté luxusního nábytku. Musela uznat, že měl Fejar docela dobrý vkus.
Posadili si na pohovku a Fejar vzal Nelu opět za ruce, díval se jí upřeně do očí. Nela musela ucuknout pohledem, vždyť ji ten člověk chtěl ještě před nedávnem zabít!
Pustila jeho ruce a zahleděla se do země. Fejar si ji přeměřil pohledem. ,,Tak proč jsi přišla?" Zeptal se naprosto vážně a už zase působil tak chladně a neemociálně, jak ho poznala.
Nela se zamračila, ale hodlala si s ním o tom promluvit, od toho tu také byla. ,,Byla jsem za Andym, abych mu řekla pravdu." Řekla a čekala na jeho reakci. Schválně tu větu zakončila takovým způsobem. Byla zvědavá, jak moc agresivně bude reagovat.
Jeho chladný postoj ji však překvapil. Byl naprosto nevzrušený a neprojevil sebemenší zájem o to, to komentovat. Zamračila se na něj, čekala něco jiného. No, co se dá dělat. Bude pokračovat.
,,Skutečnou pravdu jsem mu však říct nemohla. Proto jsem zvolila lež, nikdy jsem mu nelhala, tak to pro mě bylo docela těžké." ,,Pokračuj." Řekl jí Fejar a upřeně ji sledoval.
,,Jdu vlastně od něj. Řekla jsem mu, že se s Alexem znáte už od mala a že se vám líbím, tak mezi sebou vedete takové rivalství o mé srdce. Jenže... problém je v tom, že já k vám nějaké sympatie cítím. Ano, nekruť hlavou, to množné číslo je tam správně. Vůbec nevím, do koho jsem vlastně zamilovaná. A tady jsem proto, abych to zjistila."
Když to Nela dořekla, bála se na Fejara pohlédnout. Je to přece padouch, zlosyn. Nemůže nic cítit. Ucítila jeho dlaň na své bradě, kterou později donutil zvednout. Dívali se navzájem přímo do očí. Pak se Fejar rozhodl promluvit.
,,Víš, když jsi mluvila o tom, že jsi mu šla sdělit pravdu, věděl jsem, že ne tu skutečnou. Měla by jsi z toho problémy a moc dobře víš." Nela přikývla.
,,A co se týče té zamilovanosti... Měla bys být raději s Alexem. Já jsem padouch, Nelo. Kdybych měl tebe, zkazilo by mi to pověst. Neznáš ani moje pravé jméno, jenom s tebou jsem takový, jako teď."
Nela se nad jeho slovy pozastavila. Počkat. Není to jeho pravé jméno?
,,Tak jak se tedy jmenuješ?" Zeptala se ho Nela a tentokrát ho vzala za ruce ona. Podíval se na ni se strachem v očích, nikdy v nich nespatřila strach. Možná, že se nikdy nedívala dostatečně a tak vnímavě, jako právě teď.
,,Marek." Řekl Fejar a pohlédl na ni s prosbou v očích. ,,Ale nikomu to prosím tě neříkej. Jsi jediná, kdo to ví." ,,Takže ti na mě musí přece jen záležet, když mi tohle dokážeš říct." Řekla Nela a usmála se.
Fejar se zamračil. ,,Už je docela pozdě." Nela i Fejar se podívali z okna, aby se o tomto faktu ujistili. Nela přikývla. ,,Měla bych jít, určitě jsi unavený." Sama zívla, také ji to docela zmohlo. Fejar to viděl a napadlo ho myšlenka, snad jí Nela využije.
,,Mohla bys dnes přespat u mě." Podal jí Fejar nabídku. Nela k němu překvapeně vzhlédla.
