Bylo deset hodin, když se Nela ocitla přede dveřmi svého nejlepšího přítele. Nemusela jít pěšky, protože ji Alex dovezl. Alespoň něco pozitivního, za tento den. A to si myslela, že dnešek bude vydařený. Lidé se mýlí.
Zhluboka se nadechla, potlačila vzlyky a zazvonila na domovní dveře Andyho. Chvíli se nic nedělo, Nela si už začínala myslet, že už spí. Ale zrovna, když se chystala k odchodu, uviděla žluté světlo v hale.
Nevěděla, jestli je ráda nebo by nejradši, aby už spal. Na tohle si skutečně zodpovědět nedokázala.
Z jejího přemýšlení ji vytrhl zvuk chrastících klíčů. Nela se znovu hluboce nadechla, když se otevřely domovní dveře.
Nestál v nich ale Andy, nýbrž jeho otec. Nela se podivila, protože vždycky chodíval otevírat Andy. Ať to bylo ve dne nebo v noci.
,,Nelo, co tu takhle pozdě večer děláš?" Zeptal se nechápavě Andyho otec. ,,Dobrý den, pane Blacku. Potřebuji něco nutně říct Andymu, bylo by to možné?" Zeptala se Nela slušně a doufala, že Andyho otec její prosbu vyslyší.
Pan Black se mírně zamračil, ale dveře otevřel dokořán.
Pobídl Nele rukou, aby se vydala dovnitř. Nela se jen děkovně usmála a vplula do malebné předsíně. ,,Děkuji Vám." Pan Black pouze zakroutil hlavou. ,,Je ve svém pokoji." Řekl a odebral se zpět do ložnice, ke své manželce.
Nela přikývla, ale už ji nemohl vidět. Nikdo si snad nedokáže ani představit, jak se v ten moment cítila. Právě se chystá lhát svému nejlepšímu příteli. Zatřásla sebou a vydala se po schodech nahoru.
Když klepala na dveře Andyho pokoje, ruka se jí třásla. Chytila si ji a podržela ji. Musí si zachovat klid, musí vypadat zcela přirozeně.
Když se dveře otevřely a Andy v nich stál jen v pyžamu, musela se Nela usmát. ,,Co tu děláš?" Zeptal se překvapeně a zároveň podrážděně Andy. Nela se zamračila také a zároveň se zatvářila malinko provinile.
,,Jdu ti vysvětlit, jak to vlastně všechno je." Řekla Nela a snažila se, aby se jí netřásl hlas. Andy malinko pozdvyhl obočí. ,,To nemohlo počkat do rána?" Zeptal se jí, ale dveře svého pokoje otevřel tak, aby jimi mohla proklouznout dovnitř.
Nela se na něj vděčně podívala.
Když byla uvnitř, sedla si na postel a čekala, až se Andy posadí vedle ní. Ten to samozřejmě následně udělal.
,,Tak spusť." Řekl a čekal, jak začne. Nela se na něj nedokázala dívat, a tak hleděla na béžový, chlupatý koberec.
,,Alex a Fejar, kterého jsi dnes poznal v té kavárně o mě mají zájem. Jenže se už od malička nesnesou a jejich rivalství je opravdu nesnesitelné. Proto takhle zvláštně mluví a snaží se upoutat moji pozornost." Řekla Nela a doufala, že tomu Andy uvěří.
Ten se na ni díval malinko nevěřícně. Ale přece by mu Nela nelhala, na to ji až moc dobře znal.
,,A co ta Izabela?" ,,Co je s ní?" ,,No..kdo to je?" Položil otázku Andy. Nela se na okamžik zamyslela, s touhle otázkou nepočítala, nebyla na ni připravená.
,,Izabela je Alexova teta. Fejar ji nemá rád, stejně jako Alexe." Zkusila si vymyslet tohle a doufala, že se Andy chytí.
Ten se jen pousmál a následně ji objal. Nela mu objetí oplácela. ,,A já už se strachoval, co se kolem tebe děje." Nela se pokusila o letmý úsměv a ještě pevněji se k němu přitiskla. Zabralo to. Udělala, co bylo potřeba.
,, A cítíš k některému z nich nějaké sympatie?" Položil Andy otázku, která ho velice zajímala. Nela se na něj zkoumavě zahleděla.
Na chvíli se zamyslela. Potom otevřela ústa, aby mu podala svoji odpověď.
