Také nedokázala pochopit, proč sedí s nějakým neznámým klukem v cizím autě. Věděla to? Samozřejmě, že to věděla. Musela pomoct Merlinovi a toto byla jediná přijatelná možnost. Alex, jak právě zjistila, že se jmenuje se na ni usmál. Konečně! Napadlo ji. Podíval se na ni hlubokýma, modrýma očima a usmál se. Uviděla jeho ďolíčky a zachvěla se. ,,Je ti zima?" Napadlo Alexe a i když Nelu v podstatě neznal půjčil ji svoji mikinu. Připadalo mu jako by ji už někdy viděl. Ale byla to jen úvaha, nic víc, nic míň. Poděkovala mu a soustředila se na jeho ruce, když nastartoval auto. Jeho pohyby, když zatáčel s volantem byli tak ladné a působivé, že od nich nemohla odtrhnout oči. Sledovala jeho ruce, když řadil i když otáčel volantem ze strany na stranu. To ji ukolébalo ke spánku. Byla z toho všeho unavená. Zdálo se jí o zahradě. Seděla na lavičce a okolo ní běhal Merlin. Byla sťastná. Najednou rána a další. Všude okolo jenom rány ze zbraně, která mířila proti ní. Snažila se utéct, ale nešlo to. Nemohla z místa. ,,Pomoc! Pomoc!" Křičela ze spaní, když jí někdo zatřepal za ramena. Otevřela rozespalé oči a spatřila Alexe vedle sebe. Zjistila, že pláče. Urychleným pohybem si setřela slzy z očí a znovu se na něj podívala. Alex se na ni díval starostlivě. Ale o jejích výkřicíh ze spánku a o jejích uslzených očích nic neřekl. Jen se zašklebil.
,,Už jsme na místě, spala jsi celou cestu." Řekl nakonec a vystoupil z auta. Obešel ho jako předtím a zastavil se před dveřmi spolujezdce. Otevřel je a vzal Merlina Nele z klína. Ta neprotestovala, asi by ho nedokázala nést, byla unavená a vytížená. Poté pomohl z auta Nele. Když vystoupila, zamčel auto a podíval se směrem k veterině. ,,Alexi..." Řekla a on se na ni podíval. Zavrávovala a on ji urychleně chytil. Měl co dělat, ještě když držel v náruči těžce dýchajícího Merlina. ,,Si v pořádku?" Zeptal se a zase se mu do očí nastínila starostlivost. ,,Jsem unavená." Odpověděla a nezmohla se na to, aby k němu vzhlédla. Díval se na ni jako na někoho, koho znal léta. Za tu krátkou dobu mu připadala sympatická. ,,Tak tu zůstaň. Merlina odnesu a vrátím se." Řekl jí nakonec a nevypadal na to, že by chtěl poslouchat nějaké námitky. Konečně se vzmohla na to, aby vzhlédla vzhůru, ale nepodívala se na Alexe, dívala se na Merlina. Kdyby zaprotestovala a chtěla s ním jít, zdržovala by a Merlin by to možná nestihl. Krátce přikývla na souhlas a znovu se zvedla. Pomohl jí nastoupit do auta a když odcházel nepatrně se ohlédl. Znovu usínala a vypadala při tom tak sladce. Usmál se. Poté se nadechl a vydal se směrem k veterině, aby zachránil život malému pejskovi, na kterém té holce velmi záleželo.
