,,Do prdele!"
Zaklel ten kluk. Nela nevěděla, jestli zaklel bolestí a nebo proto, že ten agresor utekl. Nejspíš kvůli obojímu.
Když mu pomáhala se znovu postavit na nohy, viděla mu přímo do tváře. Měla příležitost si prohlédnout jeho obličej zblízka. Byl okouzlující. ,,Taková začátečnická chyba!" Vytrhlo ji jeho stěžování z úvah. ,,Si v pořádku?" Zeptal se jí nakonec a znovu na ni pohlédl. Nevěděla co odpovědět. Byla v pořádku? Snad ano. ,,Jo jsem." Řekla nakonec a nepřestávala na něj udiveně zírat. On ji její pohled oplácel. Pak je ale vytrhlo psí bolestivé zakňučení. ,,Merlin!" Vykřikla jako do prázdna Nela a běžela ke svému psímu mazlíčkovi.
Ten kluk přeskočil plot, stejně jako to před chvílí už po druhé udělala Nela. Měl v plánu jí pomoct, jak nejvíc to půjde. Když se podíval na psa, ke kterému se dívka skláněla zaklel. Byl ošklivě postřelený. Nevěděl co má dělat. Když ho vezme k veterináři, bude muset vysvětlovat proč má ten pes střelnou ránu. Ale když ho tu nechá, zemře a ta holka z toho zřejmě bude špatná. Proč se do toho vůbec sakra musela připlést! Teď jí tu musí pomáhat jako nějakej anděl strážný, či co! ,,Za zahradama mám auto, vezmi toho psa a zajedem k veterináři." Oznámil jí nakonec rozhodnutý otázky veterináře podstoupit. Vzhlédla k němu překvapenýma a zároveň ustrašenýma očima. Má nastoupit do auta s cizím klukem? Ale pokud to neudělá Merlin zemře.
Mlčky vzala do náruče svého pejska a vydala se za tím klukem, který ji vedl někam za zahrady. Šli vedle sebe a občas se letmo dotkly. Ale mlčeli. Jakoby mezi nimi byla zeď, kterou nechtěl ani jeden přerušit. Šli pořád dál po travnaté cestičce až došli úplně za zahrady, kde Nela sama nikdy nebyla. Znérvozněl jí ten klid a ticho okolo. Byli tu sami. Jen ona, ten kluk a chvějící se pes, v její náruči.Když se rozhlédla spatřila spoustu jiných menších i větších zahrad porostlé trávou. Ostatně, všude kam její oko dohlédlo byla jen zeleň. To se jí na městě ve kterém bydlela líbilo nejvíc. Před velkým smrkem, který se tyčil jako jediný jehličňan v té sametově zelené pokrývce stálo auto. Zřejmě toho kluka. Už zdálky auto odemkl a když přistoupil těsně k němu, otevřel Nele dveře a pomohl jí opatrně nastoupit. Poté je přibouchl a oběhl auto dokola, aby mohl nastoupit vedle ní.
Poté co dosedl na sesadlo řidiče se na ni znovu podíval. Natáhl k ní ruku a ona nevěděla co chce udělat. Na okamžik se jí sevřelo srdce napětím i touhou po jeho doteku. Tu touhu okamžitě setřásla, znala ho přece jen chvíli. Když v jejích očích spatřil paniku a touhu, zarazil se a ruku odtáhl. Ale okamžitě se vzpamatoval a podal ji k ní znovu, tentokrát ji přijala. ,,Jsem Alex." Řekl prostě. ,,Omlouvám se, že jsem se nestačil představit dřív, ale jak si sama viděla, nebyl čas." ,,Nela." To bylo jediné na co se zmohla. Měla na něj tolik otázek. Co to mělo znamenat? Kdo byl ten chlap co po ní chtěl vystřelit? Kdo je on? Bude Merlin v pořádku? Ale neodvážila se zeptat. A sama si na tyto otázky nedokázala odpovědět.
